Střelecky nadané křídlo tvoří basketbalový pár budoucnosti s Karolínou Elhotovou. Oba čekají na svou první velkou šanci v národním týmu. Zdá se, že v roce 2017 by se jim velké přání mohlo splnit na evropských šampionátech.
Karolína by se mohla představit před domácím publikem na Eurobasketu v Hradci Králové a Praze. Třeba už společně se sestrou Kateřinou, čerstvou maminkou.
Slavnější Elhotová - Kateřina - se chce do reprezentace ještě před turnajem vrátit. Méně známá Karolína však v letošním přípravném období ukázala, že i ona má národnímu týmu co nabídnout, aktuálně však léčí zranění.
Tomáš Kyzlink už v létě bojoval o účast na olympijské kvalifikaci, ale i když se do konečného výběru nedostal, pochvaloval si společnou přípravu s národním týmem včetně zápasů proti top evropským celkům, ze které těží i v aktuální sezoně.
„Kvalita na mém postu je v nároďáku dlouhodobě veliká. Nevím, jak to bude s Jirkou Welschem. Udělám ale maximum pro to, abych se tam dostal,“ plánuje nejlepší střelec slovinského celku z Domžale v Lize mistrů.
Letos v létě tak může být v Praze, kde jsou Elhotová s Kyzlinkem doma, veselo. Pro oba by to však znamenalo, že si budou muset znovu ukrojit ze společného času, kterého už tak mají velmi málo.
„Během sezony nemáme moc šancí se vidět. Začátky byly hodně těžké, odloučení není nikdy dobré. Člověk si na to ale zvykne. Vidíme se tak třikrát, čtyřikrát do roka,“ vypočítává společné chvíle.
Teď se však blýská na lepší časy. V úterý byl Kyzlink v České republice, když nastoupil v Lize mistrů proti Nymburku. Navíc se blíží nejkrásnější období roku...
„Vánoce strávíme spolu. Pozitivní je, že člověk si pak těch okamžiků váží a nestane se z toho rutina,“ bere společný osud profesionálních sportovců s nadhledem.
Moc možností odcestovat do Prahy během sezony opravdu nemá. Většinu času tak letos tráví ve slovinském městečku.
„Co se dá dělat ve městě se 13 tisíci obyvatel? Tvrdě trénovat,“ směje se. Ve volných chvílích si ale užívá přírodních krás: „Slovinsko má nádhernou přírodu, takže občas vyjedu vyjedu i mimo Domžale. Samo o sobě je Domžale sportovní město. Fotbalisté loni vyhráli ligu a lidi tam hodně chodí.“
Když už ale někam vyjede, stojí to za to. Jako třeba původně osmihodinová cesta autobusem na trase Domžale - Nymburk. „Nakonec jsme jeli skoro dvanáct hodin. Pan řidič to vzal zvláštní cestou přes vesnice a dorazili jsme až v 11 hodin večer,“ kroutí hlavou nad zvolenou trasou. Jenže ani v Nymburku se slovinský tým procházející aktuálně drobnou výsledkovou krizí nechytil.
To se nedá říct o Kyzlinkovi, který si 16 body opět o něco vylepšil bodový průměr na zápas - na číslo 13,3.
Po většinu času se musel vyrovnávat s obranou reprezentačního kolegy Vojtěcha Hrubana, i když původně přijel připravený na jinou variantu: „Netušil jsem, že bude zraněný pes obranář Pavel Pumprla. Vojta je velmi slušný obránce, ale ke konci už Nymburk asi nehrál na sto procent, protože o výsledku bylo rozhodnuto.“
Český ostrostřelec ale svůj výkon nijak nepřeceňuje, i když na lavičce soupeře stál reprezentační kouč Ronen Ginzburg: „O reprezentační triko bojuji už třetím rokem. Během zápasu o tom člověk nepřemýšlí, ale samozřejmě chci podat maximální výkon a dokázat, že si to zasloužím a mohu hrát na nejvyšší úrovni.“
Třeba si letošními výkony o konečnou nominaci řekne a třeba se bude moct ptát na rady pro působení na evropském šampionátu Karolíny Elhotové.