„Na Slovensku jsem získal s VKP Bratislava dva tituly a mám po nich pořád hlad. Liberec měl vloni ke zlatu velmi dobře našlápnuto, ale chyběl mu jeden krůček a já doufám, že letos ho uděláme a pomůžu Dukle k titulu,“ plánuje si pětadvacetiletý smečař Tomáš Kriško, 202 centimetrů vysoká posila volejbalistů liberecké Dukly.
Jak se zrodil váš příchod do Dukly Liberec?
Už po konci minulé sezony ve slovenské lze se mi Liberec ozval, že by o mě měl zájem, a začátkem června jsme se definitivně domluvili, že přijdu do Dukly.
Měl jste ještě jiné nabídky a co rozhodlo pro Liberec?
Nějaké možnosti odejít jinam ještě byly, ale já jsem chtěl hrát kvalitnější ligu, než je ta slovenská, navíc Liberec bude zase hrát evropský pohár, má parádní zázemí a těšil jsem se na profesionální práci, která se v klubu už dlouhou dobu odvádí. To bylo to hlavní, proč jsme se dohodli.
Kdy jste začal s volejbalem?
Nejdřív jsem hrál devět roků lední hokej, ale v prvním ročníku gymnázia v Liptovském Mikuláši, odkud pocházím, jsem přestal, protože jsem s dostal do školního volejbalového mužstva. Dostali jsme se do krajského kola, kde si mě všiml trenér Žiliny a s naším profesorem se dohodli, jestli bych nenastoupil za ně. Já jsem totiž zrovna moc nehrál, protože jsem ten volejbal bral tak, že jsem se chtěl hlavně ulít ze školy. A dopadlo to tak, že jsem přešel na školu do Žiliny. Takže od šestnácti let jsem byl na internátu v Žilině a začal jsem se naplno věnovat volejbalu.
Co bylo kromě volejbalu hlavním důvodem, že jste přestal s hokejem?
Rychle jsem vyrostl a měl jsem problémy se zády. Doktor mi proto doporučil, abych raději hokeje nechal, a já jsem dal na jeho rady.
Co bylo dál?
Po ukončení gymnázia jsem šel na vysokou školu do Bratislavy na obor mezinárodních vztahů a je ze mě inženýr ekonomie. A s volejbalem jsem pokračoval ve VKP Bratislava, kde jsme měli velmi silný mančaft a hned první rok jsme získali titul. V té době jsem přesedlal z blokaře přes univerzála na smečaře, kde hraju doteď. S VKP to šlo v minulých letech trochu z kopce, klub se odstěhoval z Bratislavy do Myjavy, kde jsem hrál v minulých dvou letech, a po ukončení studia jsem si řekl, že už je čas jít někam do kvalitnější ligy.
S jakými ambicemi jste přišel do Liberce, asi víte, že Dukla patří pravidelně k favoritům extraligy, ale na titul čeká už jedenáct let.
To vím, že ta doba je dlouhá. bavili jsme se tom s ředitelem klubu panem Šimoníčkem. Na Slovensku jsem získal s VKP dva tituly a mám po nich pořád hlad. Liberec měl vloni ke zlatu velmi dobře našlápnuto, ale chyběl mu jeden krůček a já doufám, že letos ho uděláme a pomůžu Dukle k titulu.
Věříte, že vám pomůže odchod z Myjavy do Liberce upevnit si pozici ve slovenské reprezentaci?
Jsem o tom přesvědčený, angažmá v Liberci a v české lize mi určitě pomůže v technice i fyzické připravenosti. Myslím, že mě to vzhledem k národnímu týmu posílí.
Potkal jste se někdy s někým ze současného libereckého kádru?
Ano, často jsem hrával proti bývalým Brňákům, protože s VKP jsme proti Brnu sehráli mnoho přípravných zápasů, snad každý týden v přípravě. A byl jsem dokonce i dvakrát v Liberci na přípravných turnajích, ale to už je opravdu dávno.
Jak dlouho bude podle vás trvat, než se jako smečař dokonale sehrajete s nahrávači?
No, balonů jsme se ještě moc nedotkli kromě turnaje v Dřevěnici a řekl bych, že druhý den už nám to docela klapalo, až mě to překvapilo, takže nějaký velký problém bych v tom neviděl.
Jak se vám zamlouvá prostředí v Liberci po prvních čtrnácti dnech?
Už mám byt hned vedle haly, což mi maximálně vyhovuje, že je to blízko. Navíc já pocházím z kraje pod Tatrami, takže mám rád, když jsem v kopcovité krajině, která Liberec obklopuje.
