Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Z výškaře ředitelem. Oblek mi nevadí, horší je kravata, říká Janků

S MASKOTEM. Tomáš Janků spolu s ambasadorkou mistrovství Evropy Helenou Fibingerovou a maskotem šampionátu - Krtečkem. | foto: Aleš Gräf

15 2015
V roce 1998 získal na halovém mistrovství Evropy bronz – první velkou medaili v kariéře. O sedmnáct let později je z Tomáše Janků, bývalého úspěšného výškaře, ředitel halového evropského šampionátu, který Praha uspořádá v březnu.

Postava zůstala štíhlá, zato sportovní oblečení vystřídaly polobotky, sako a kravata. Už téměř dva roky vystupuje bývalý skokan do výšky Tomáš Janků v roli ředitele halového mistrovství Evropy v atletice, které se uskuteční počátkem března v pražské O2 areně.

„Prodáno je už 90 procent vstupenek, což je velmi dobrá zpráva. Je vidět, že šampionát je v povědomí veřejnosti,“ říká čtyřicetiletý bývalý reprezentant a majitel evropského stříbra a bronzu.

Prozraďte – Kolik toho teď naspíte?
Většinou vstávám kolem šesté a chodím spát po půlnoci, někdy i ve dvě. A obávám se, že se situace nezlepší, práce není málo.

To byste si jako špičkový atlet asi nedovolil...
U sportovců je to obráceně – musí hodně spát, aby dobře závodili. Tady mám dojem, že je třeba málo spát, aby člověk dobře organizoval.

Fotogalerie

Když vás před více než dvěma lety oslovil předseda atletického svazu Libor Varhaník, vzal jste si nějaký čas na rozmyšlenou?
Vzal, protože máme malé dcerky a časový záběr v mojí pozici je dost velký, ale manželka (Kateřina Janků, za svobodna Baďurová, majitelka stříbra z MS 2007 ve skoku o tyči – pozn. red.) mi dala požehnání. Potom jsem se zúčastnil výběrového řízení, musel jsem naznačit, jakým směrem povedu organizaci a kterými lidmi se chci obklopit.

Měl jste silné konkurenty?
Na ten post bylo hodně zájemců, často šlo o lidi z vysokých manažerských funkcí. Měli jednu nevýhodu – byli zvyklí pracovat s velkým rozpočtem a velkým štábem lidí. A neznali atletiku. Já se spíše snažil mít lidí tak akorát, aby se to dalo utáhnout finančně, a atletice snad rozumím. Takže nakonec padla volba na mě.

Atletickou kariéru jste uzavřel po halové sezoně 2009 – co jste vlastně od té doby dělal?
Věnoval jsem se podnikání, obchodoval jsem se dřevem. Atletikou jsem byl naplněný, ale časem mi přišlo maličko líto, že už se chodím na závody jen dívat. Tudíž mě nabídka zúčastnit se výběrového řízení oslovila a začal jsem o ní přemýšlet.

Jak se cítíte v obleku?
Oblek teď používám často a nevadí mi, cítím se v něm dobře. Horší to bylo s kravatou – občas jsem si musel otevřít iPad a podívat se, jak se vlastně váže. Ale i to se mi už daří.

A pokud někde mluvíte před početnějším auditoriem?
Nebál jsem se mluvit ani jako atlet, takže to jde. Ale pokud máte mluvit na tiskové konferenci evropské atletiky, tak je to trošku svazující – nejsem rodilý mluvčí, takže při projevu přemýšlím o dvou věcech. Jednak o angličtině a jednak o tom, co chci říci. Tudíž to dá zabrat. Ale na tiskovkách většinou nejsem ten, kdo příliš mluví, já spíš organizuji. Není to tedy tak strašné.

Připouštíte si při vaší práci vůbec nějaký tlak?
Zkušení matadoři říkali, že když mi přestane být špatně, tak se něco pokazí. Zatím je mi „špatně“ skoro pořád, takže snad všechno dopadne dobře.

Co uděláte, až pražský šampionát skončí?
Myslím, že budu aspoň týden spát...







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze