„Bylo na nich hodně antuky a nezdály se úplně rovné. Prý je to proto, aby kurty vydržely tréninky a na zápasy byly stoprocentní,“ řekl 29letý Valach, jehož v pondělním prvním kole čeká Japonec Nišioka.
Táhne vám na třicítku, přitom zažíváte nejlepší antukovou sezonu v kariéře. Čím to?
Věk může být výhoda. Už toho mám dost za sebou. Spoustu věcí jsem začal dělat jinak. Pořád se cítím fit, nemám pocit, že bych měl být na antuku starý.
Cítíte se na tomto povrchu nejlépe v životě?
Ano. Abych na antuce strávil co nejvíc času, hned z Miami jsme letěli do Monte Carla, kde jsem pak postoupil do finále. Po turnaji jsme zůstali čtrnáct dní a kvalitně trénovali. Těch pět šest týdnů považuju za nejlepší způsob přípravy na Paříž.
On-lineUtkání 1. kola mezi Berdychem a Japoncem Nišiokou budeme sledovat minutu po minutě. |
Pochvalujete si zlepšenou fyzičku. Jak významné je angažování trenéra Greena, který dřív pracoval pro Murrayho, stejně jako váš tenisový kouč Vallverdu?
Jez Green mi dává zabrat stejně jako Azuz Simčič (druhý kondiční trenér). S Jezem zkoušíme ještě něco přidat. Využíváme jeho zkušeností z tenisového prostředí. Budeme spolu pár týdnů v roce, abychom vypilovali pár zvláštností.
Jste v péči nového týmu zdravější, silnější, ohebnější?
Určitě. Hlavně ohebnější. Dokážu líp používat své tělo a pak je to pro mě na kurtu snadnější.
Dal jste se na bezlepkovou dietu. Prospívá vám i tato změna?
Nejsem na lepek extrémně alergický, nepotřebuju hubnout. Ale ověřil jsem si, že když se mu vyhnu, je to hodně znát. Při regeneraci, při spánku, při zažívání.
Skoro pravidelně letos postupujete do semifinále. Jste nejvýš v žebříčku. Věříte, že jste se zase přiblížil splnění svého snu, grandslamovému titulu? Řekl bych, že jo. Už jen abych si svoji pozici udržel, musím na tom sakra makat. A když se chci zlepšovat, musím přihodit něco navíc. Mně se to povedlo najít, teď je třeba se toho držet, poctivě postupovat dál a čekat. Doufám, že se to zúročí.
S rivaly mimo Top 10 máte letos bilanci 30-0. S deseti nejlepšími 2-9. Nosíte to v hlavě?
To neřeším. Jdu zápas od zápasu. Soupeř od soupeře. Spousta utkání byla vyrovnaných, mohla dopadnout jinak. Vždycky se najde něco, co by člověk mohl udělat líp.
Jak moc vás trápí, že jste to ani na jedné akci nedotáhl k trofeji?
Když je člověk čtvrtý, tak jsou pořád tři nad ním. Všechno vyhrává Djokovič a je zaslouženě první. Ostatní se dělí o zbytek. Tenis se nehraje na tituly, ale na výsledky z hlavních turnajů, na které musíte být nachystaný. Mohl bych objíždět menší podniky a sbírat poháry, jenže to není můj cíl.
Paříž je vaším nejméně oblíbeným podnikem Velké čtyřky. Doufáte přesto, že právě tady dosáhnete na životní úspěch?
Pozor, své první grandslamové semifinále jsem uhrál právě tady. Nemám důvod se na antuku netěšit, vyrostl jsem na ní. Tentokrát jsme dobře zvolili přípravu, což dřív byla trochu loterie. Takže si věřím. Už v Monte Carlu jsem od vítězství nebyl daleko (po boji podlehl Djokovičovi). Tak proč by to nemohlo klapnout v Paříži?
