V neděli se Berdych podesáté za poslední dva roky utká s Jihoafričanem Kevinem Andersonem. Zatím má s chlapíkem, který má podobnou postavu, při utkáních též nosí baseballovou čepici a hraje podobným stylem, skvostnou bilanci 9:0.
Proto bývá Anderson označován za Berdychův klon nebo kopii. Kdyby ho osmadvacetiletý Valach v melbournském osmifinále opět skolil, zřejmě by poté potkal Španěla Ferrera a v případném boji o finále nejspíš Djokoviče… Ale prrr!
"Zatím vím jenom o Andersonovi," tvrdí Berdych. "Pavouka jsem dál nezkoumal. Hlavně potřebuju být připravený na příští zápas."
V tom dnešním jste se potřetí na turnaji střetl s neznámým sokem, Džumhurem z Bosny. Jak obtížné to bylo?
Hlavně v začátku složitější, než jsem si ho osahal. Má talent, je hladový, ještě o něm uslyšíme. Navíc to počasí...
Byl to extrém?
Větší horko jsem nezažil. Bojoval jsem s ním, soustředil se na sebe, na maličkosti, které jsem měl dělat. Zbytek jsem nechal osudu. Zbytečně jsem nebláznil, skládal bod po bodu a snažil se využívat šance. Jakmile se pak objevil první mráček, oddechl jsem si a začal si tu hru víc užívat.
V turnaji přežíváte bez ztraceného setu a bez ztraceného podání. Jste spokojený?
Zatím to jde dobře. Ale vědu bych z toho nedělal. Bez výkyvů jsem zvládl nejen soupeře, ale hlavně podmínky - vedro a vítr. Byly to dobré zkoušky.
Všiml jste si Džumhurových příznivců na tribuně?
Jasně, bylo to fajn. Tady v Melbourne se vždycky dobře fandilo. Objevil se tu další hráč s velkou podporou. Atmosféra byla perfektní.
Jak tu vlastně trávíte volné dny?
Doteďka jsem ráno pokaždé rychle vstal. Co nejdřív odtrénoval, než slunce začalo pálit. A pak uháněl do hotelu, pustil klimatizaci na plný výkon, zůstával v pokoji a odpočíval. Každá troška energie se na kurtu hodí.
