Cuevas patří k vyhlášeným antukářům - a že bude nebezpečný, ukazoval už od začátku. Hned v první hře vzal soupeři servis, následně získal úvodní set.
Ale Berdych se zvedl. Přidal na razanci, kupil vítězné údery (nakonec jich měl 49!) a zbytek zápasu už kontroloval. Z publika ho hnal jeho mezinárodní tým, od kterého zněla česká, chorvatská či anglická slovíčka podpory.
A před devátou hodinou večerní mohli všichni společně slavit. „Cuevas byl moc těžký soupeř,“ vydechl Berdych po triumfu 4:6, 6:3, 6:2, 7:5.
Těší kvůli tomu výhra ještě víc?
Jsem moc spokojený s tím, jak jsem to zvládnul. Zahrál jsem jediný špatný game, a to hned ten první. Tím jsem mu v podstatě daroval první set. Ale jinak jsem hrál dobře, našel jsem správný rytmus a srovnal se s jeho liftovanými balóny, s nimiž se snažil otvírat kurt. Když jsem tohle zvládnul, už jsem v zápase diktoval.
Trápilo vás, když se začalo stmívat?
Po zkušenostech, které mám s dlouhými zápasy z Wimbledonu, bylo ještě světla až až. Že jsem stihl dohrát, je obrovské plus, hlavně kvůli tomu, jak špatné má být příští dny počasí. Nejdůležitější je samozřejmě výhra, ale i tohle je hodně plusové.
Byl to zatím nejlepší výkon na turnaji?
Určitě, ale to je dané i soupeřem. Dneska byl opravdu hodně silný. A já se vrátil zpátky k tomu, co dokážu hrát.
Fanoušci na vás několikrát hučeli, když jste si chtěl nechat zkontrolovat otisk míčku. Jste proti tomu již dnes odolnější než dřív?
To jsou zkušenosti, které nasbíráte za spoustu let. Tohle nejde natrénovat, musíte si to zažít. V mých letech už jsem to absolvoval hodněkrát.
Jak je složité hledat na antuce balanc mezi agresivitou a neděláním přílišného množství chyb?
Myslím, že nejsem typ, který by balancoval mezi tím, že buď mi to tam padá a vyhraju, nebo to nepadá a prohraju. Věřím, že když je potřeba, dokážu si ty výměny odehrát i delší a obehrát si to. Tam není problém. Ale taktika na Cuevase byla jasná. On je skvělý antukář, on je ten, který si bude chtít kurt otvírat a dělat ho strašně velký. A kdybych se s ním pouštěl do stejné hry, tak bych neměl absolutně šanci. Paradoxně jsem se mu musel snažit ten kurt udělat malý, abych mu hrál víc přes střed, víc po čárách, aby neměl ten úhel. A když jsem jakoukoliv šanci dostal, tak jsem do toho mohl jít víc, což fungovalo celý zápas.
V utkání jste se držel blízko základní čáry a párkrát žehral na špatné odskoky, které míče u ní nabíraly. Byl s tím problém?
To je antuka. Na druhou stranu si myslím, že hlavně po loňsku se tu kurty neskutečně spravily. Loni mi přišlo, že to byl opravdu průšvih. Letos je znát, že jsme opravdu na Roland Garros a že to jsou nejlepší antukové kurty. Zkrátka se stane, že to jednou blbě skočí. Něco takového může přijít i na betonu. Byl to cíl, udržet s ním co nejvíc základní čáru, aby mě on neodtlačil dál. Hlavně tím dokážu hru strašně zrychlit, ani to nemusí být na úkor toho, abych musel do toho míče nějak extrémně mlátit.
Příště vás čeká další skvělý antukář David Ferrer, 11. hráč světa (bilance 6:8). Bude zápas s ním o tom samém?
Na jednu stranu je to výborný antukář, ale na druhou stranu je jeho hra trochu jiná. Cuevas se snaží hrát hrozně s úhlem, hlavně z bekhendu. A pak když dostane šanci do forhendu, tak se snaží si kurt co nejvíc otevřít. U Ferrera je to trochu jiné. Bekhend má přece jen víc rovný. Nechci říct, že úplně do údržby, ale pokud ho tam člověk zatlačí, tak moc z bekhendu netvoří. I tam se dá hledat cesta, vyzkoušel jsem si to třeba v Madridu, kde jsem s ním letos hrál. Na osmifinále se těším a myslím si, že to bude dobré.
