Nástup Slavie do utkání byl drtivý. Čím se vám soupeře povedlo tak dokonale zaskočit?
Vstup se nám hodně povedl. Jakmile rozdíl ve skóre takhle naroste, kupíte další a další chyby, protože máte potřebu vyrovnat hned. In-line je nevyzpytatelný v tom, že čím víc chcete, tím víc vás vytrestá.
Vyhrávají týmy, které jsou trpělivé?
To jsme my byli a díky tomu jsme vyhráli. Oni se do nás museli tlačit, ale pod dojmem toho jim to uskakovalo. Olomouc má přitom super mančaft, všem dávali desítky!
Bylo pro vás těžší finále, nebo semifinále s domácími Pardubicemi, za něž proti vám nastoupili třeba Aleš Hemský nebo Jan Buchtele?
Přišlo mi, že finále bylo moc lehké, nedokážu ale říct přesně proč. Kolikrát bývá horší čtvrtfinále, kde je vypadnout neúspěch. V něm to s Brnem byla děsná přestřelka, mohlo to skončit obráceně. Proti Pardubicím jsme to dobře rozehráli, ale pak jsme měli dvouminutovou sekvenci, kdy jsme dostali tři góly, ale pak jsme to otočili. Musíte mít i kus štěstí. Jednu chvíli třeba gólman dostane ze tří střel tři branky a pak mu nejde dát dvacet minut ani jednu.
Kam řadíte ve své kariéře titul v in-line?
Vždycky je hezké cokoliv vyhrát. Slavia dlouho v in-line extralize nehraje, jenom pár let. Je to pro ni velký úspěch.
Jak dlouho už vlastně in-line hrajete?
Řekl bych, že čtrnáct let určitě. Je to hezký ofenzivní sport. Když jsem hrál hokej, tak jsem se taky snažil hrát dopředu. Člověk se vypotí, je zvyklý něco dělat. Radši budu hrát s hokejkou a pukem, než abych běhal někde v lese.
Jak to v tuhle chvíli vypadá s vaší hokejovou budoucností?
Zatím nijak, možná skončím. Dostal jsem nějaké nabídky, ale žádná se neslučovala s mými představami.
