Poslední den a poslední etapa posledního z první stovky ročníků Gira.
Napětí v nedělním poledni stoupá.
Skutečně, je to závod až do posledního dechu. „Velká růžová ruleta,“ jak hlásí z titulní strany nedělní Gazzetta dello Sport.
1. Quintana, 2. Nibali, 3. Pinot, 4. Dumoulin, tak zní před 29 kilometrovou vše řešící časovkou celkové pořadí. Pouhých 53 vteřin ty čtyři dělí. Co víc si mohli organizátoři přát? Jakou dramatičtější koncovku?
Tom Dumoulin, stříbrný medailista z časovky na hrách v Riu, je navzdory průběžné čtvrté pozici papírovým favoritem klíčové bitvy. Quintana se hecuje: „Potřebuji teď zajet nejlepší časovku svého života.“
Z autodromu v Monze povede jejich pouť do Milána. Hosteska v dlouhých růžových šatech kráčí paddockem s pohárem pro vítěze. Dvorní karikaturista Gira kreslí aspiranty na titul usazené ve vozech formule 1 na startovacím roštu, s Quintanou na pole position.
Kolumbijec se zatím s parťákem Amadorem rozjíždějí po slavném okruhu, Dumoulin se v týmovém autobusu Sunwebu natáhne na karimatku. Odpočítávání běží. Cyklisté napříč týmy i zeměmi mu posílají přání, ať svoji velkou šichtu dotáhne až do konce.
„Tome, vyhraj to,“ napíše prostý a jasný vzkaz Belgičan Philippe Gilbert z Quick-Stepu.
Dumoulin rozebírá strategii se sportovním ředitelem Lukem Robertsem: „Nechci znát mezičasy. Chci se soustředit jen na sebe a své kolo. Jen mi řekněte, pokud už nebude nutné tolik riskovat v zatáčkách.“
Roberts přikývne.
Tak tedy ještě jednou do boje. Dumoulin startuje.
Dávno je spočítáno, že potřebuje najet na Quintanu 1,8 vteřiny na každém kilometru, aby Kolumbijce vysvlékl z maglia rosa.
Quintana vyrazí na trať až po něm, jako poslední.
Už při průjezdu prvním mezičasem však na Dumoulina ztrácí 3,5 vteřiny na kilometr. A když jezdec v trikotu nizozemského mistra projíždí druhým mezičasem, je virtuálním lídrem Gira. „Už nemusíš tolik riskovat,“ sdělí mu Roberts do vysílačky.
Ulicemi Milána se blíží k jeho dominantě.
Po pěti letech hašteření organizátorů s místní radnicí se finiš italské Grand Tour vrátil na místo, jež se pro ni v minulosti stalo ikonickým. Prosluněné Piazza del Duomo praská ve švech, policisté vartují u všech vchodů na náměstí a prověřují diváky detektory kovů, vědomi si bezpečnostního rizika.
Dumoulin je tady. Proletí cílem a hned za ním zahne na rudý koberec, vedoucí ke stanu jezdců u pódia, stále jedoucí takovou rychlosti, že vyplaší desítky holubů sedících na soše krále Viktora Emanuela II.
„Vyhrál jsi, Tome, vyhrál,“ křičí do vysílačky Roberts.
Každý mu gratuluje. Jenže může tomu věřit?
Quintana je přece stále na trati.
Virtuální časomíra nyní sděluje, že kolumbijský sok zaostává za Dumoulinem o 1:10 minuty.
Vzápětí však jakoby se GPS zbláznilo. Ukáže totiž, že jezdec v růžovém virtuálně prohrává jen o tři vteřiny.
Kolumbijská enkláva fanoušků, která už čtyři hodiny před závodem opanovala místa u pódia pro dekorování vítězů, propuká v jásot. „Nairo, Nairo, Nairo,“ začínají skandovat. Quintana řeže zatáčky jak smyslů zbavený, letí po milánské dlažbě i tramvajových kolejích.
Dumoulin upřeně či spíše vyděšeně hledí na obrazovku i časomíru. „Nikdy v životě jsem nebyl nervóznější,“ přizná. V duchu si vyčítá: Měl jsi riskovat ještě víc. Proč mi jen říkali, že už jsem vyhrál?
Když však jeho protivníkovi zbývá ještě kilometr, je opět vše jinak. V tu chvíli uvěří: Nairo to nemůže stihnout!
Ruce mu spontánně vyletí nad hlavu.
TO JSOU EMOCE. Tom Dumoulin ve chvíli, když zjistil, že skutečně vyhrál Giro.
„Já vyhrál Giro! To je bláznivé! Co mám říct? Nenacházím slov.“
Jednatřicet vteřin rozhodlo v jeho prospěch.
Objímá týmové kolegy i přítelkyni, objímá kohokoliv. Sedm zbylých mušketýrů Sunwebu propuká v bujaré oslavy, smísené s bezbřehým dojetím.
„Na tenhle den nikdy v životě nezapomenu. Díky Tome,“ říká mu rakouský pomocník Georg Preidler.
JE TO MOJE! Tom Dumoulin oslavující.
Quintana za cílem skloní hlavu, nejprve vůbec nemluví. Teprve později se rozhovoří: „Nemohu být zklamaný. Nejsme stroje. Pracovali jsme tvrdě, ale za každou práci nedostanete plat, v jaký doufáte.“
Až nyní vypráví, jak se před 19. etapou do Piancavalla probudil s mírnou horečkou. Také proto nedokázal vyvinout potřebnou sílu ve chvíli, kdy už byl Dumoulin v pátek zlomen a odpárán.
„V ten rozhodující den jsem od rána necítil příliš dobře,“ vykládá Quintana. „Přitom to byl den, který jsme si označili v kalendáři, že v něm chceme získat co největší náskok.“
Před časovkou mu věštili, že jej Vincenzo Nibali a Thibaut Pinot mohou dokonce sesadit i ze stupňů vítězů. Je alespoň rád, že takovým prognózám nedal za pravdu.
Nairo Quintana, druhý muž stého ročníku Gira
„Zajel jsem výbornou časovku. Myslel jsem na vítězství, ale skončit druhý není zlé,“ vyzdvihne. V sedmi posledních Grand Tour, které dokončil, nikdy neskončil hůř než čtvrtý. Skvělá bilance.
„Přijeli jsme, bojovali jsme, dobyli jsme,“ slaví zatím tým Sunweb na Twitteru. Konkurenti z Movistaru jim na dálku gratulují: „Nejlepší muž vyhrál.“
Triumfující Dumoulin, druhý Quintana a třetí Nibali míří na stupně vítězů. Italovi nepomohla ke třetímu triumfu na Giru ani přítomnost bahrajnského prince, sponzora jeho týmu.
V pěti svých startech na Giru však pětkrát dosáhl na pódium!
„Chtěl jsem tu stát na nejvyšším stupni,“ nezastírá. „Ale ničeho nelituji, protože jsem vydal ze sebe to nejlepší. Časovky byly klíčem k titulu. Pomohly Tomovi. Byl tu nejlepší, přijel ve vrcholné formě. Zasloužil si titul. Já neměl potřebnou brutální sílu v etapách s jediným vrcholem na konci.“
Zásluhou Dumoulina končí sedmatřicet let dlouhé čekání Nizozemska na další titul ze závodů Grand Tour, od vítězství Joopa Zoetemelka na Tour 1980. Tom Dumoulin je zároveň také prvním Nizozemcem ve 116leté historii Gira, který zde dosáhl na vítězství.
3 Weeks of fighting for Pink and we did it!!! Dream come true.... #Giro100 #CreatingMemories https://t.co/2LYvWhjbcN
Gratulace neberou konce.
Fabian Cancellara na Twitteru píše: „Zasloužený šampion! Velká gratulace, Tome, k tvému vítězství. Myslím, že je to jen začátek.“
Michael Rogers, bývalý mistr světa v časovce, nadšeně sděluje: „To ale bylo Giro! Klobou dolů před Tomem Dumoulinem. Dotáhl své silné stránky k dokonalosti.“
A Michael Matthews vzkazuje: „Tome, ty jsi legenda. Úžasně tři týdny.“
Šampion najednou ucítí docela prostou lidskou potřebu: „Já mám ale hlad.“ Jeho máma tedy skočí do obchůdku u milánské katedrály, přinese kus pizzy. Láduje se s ní, zatímco v mixzóně rozmlouvá s reportéry. Skrumáž kolem něj je tak velká, že Peter Reef, tiskový mluvčí Sunwebu, raději vezme pohár pro šampiona a odklidí ho stranou. To by tak hrálo, abyste nám ho po těch třech týdnech dřiny rozbili.
Na tiskovou konferenci si jej Dumoulin už opět přináší s sebou.
„Nikdy před startem jsem si nepředstavoval, že vyhraju už tohle Giro,“ svěřuje se. „Říkal jsem si: Možná někdy v budoucnu, v příštích letech s trochou štěstí, ale ne tento rok. I s umístěním v Top 10 bych byl spokojený. Ale byl jsem silný, měl jsem i štěstí, všechno do sebe zapadlo.“
Jistě, připomenou mu také jeho žaludeční extempore při výšlapu na Stelvio.
Zasměje se: „No ano, psal jsem historii tím, jak jsem kadil na trávníku, nakonec jsem ji však psal v pozitivním smyslu. Vejdu do historických knih jako vítěz, co kadil u trati. Což je docela vzrušující.“
O tenhle pohár se tři týdny rvali. A teď je opravdu jeho! "Když dojížděl Quintana, byl jsem nejnervóznější v životě," říkal @tom_dumoulin https://t.co/O7r8jO7rxL
Sté Giro se ocitá na samém konci. Bylo vyčerpávající, úžasné, dramatické. Úsměvy se objevují též na tvářích českého tria.
Jan Hirt se při svém debutu stal objevem závodu, je celkově dvanáctý. „Dokázal jsem si, že mohu být jezdcem na celkové pořadí Grand Tour,“ říká.
Michal Schlegel dokončil v pouhých 21 letech svůj první třítýdenní závod, coby dvanáctý v kategorii do 25 let.
Jan Bárta zazářil 6. místem v milánské časovce.
Rovněž jejich spokojenost se mísí s bezbřehou únavou, nohy už se nechtějí točit, mysl chce na chvíli vypnout.
„Double Giro - Tour je možné. Zvlášť tehdy, pokud na Giru nebo na Tour nebude 70 kilometrů časovek jako tady,“ hovoří ještě Nairo Quintana o příštích závodech.
Dumoulinovi předpovídají, že v příští sezoně zaútočí na titul pro změnu na Tour. A navrch letos na Vueltě, v bitvě s Froomem?
„Hmm, já myslím na pivo a barbecue,“ odvětí. „Dál teď nekoukám.“
„Potřebuju pivo,“ oznamuje i Rory Sutherland, pomocník Quintany z týmu Movistar. „Nebo víte co? Radši rovnou deset piv.“
Na Piazza del Duomo padá tma, dělníci odklízejí tuny odpadků po divácích. Tam, kde se ještě nedávno sypaly na Dumoulinovu hlavu růžové a zlaté konfety, už nestojí žádné pódium, je zde jen změť papírků na zemi.
Do noci září majestátní katedrála, ohňostroj rozsvítí oblohu.
A daleko odtud na jihu, až v Římě, je nizozemská ambasáda slavnostně nasvícena do růžova.
The Dutch Embassy of Rome illuminated in pink for @tom_dumoulin @TeamSunweb winner of the #Giro100 https://t.co/suytEnZgqZ
