"Doma hraju po dvanácti letech, takže titul by znamenal krásný comeback," zasnil se Zapletal, který skvěle diriguje hru Fatry EkoSolar Zlín.
Klub vyhrál ligu jen jednou, v roce 1999. Cítíte v něm touhu po dalším titulu?
Ne, protože z mistrovského týmu jsou tu jenom dva hráči, Petr Sedláček a Přema Obdržálek. Nad medailí nepřemýšlíme, protože sezona je dlouhá. Jdeme zápas od zápasu.
Opravdu se nebavíte o tom, že přinejmenším na medaili byste mohli zaútočit?
Vůbec. Jsme rádi, že se nám daří, a chceme, aby to pokračovalo až do play-off. Teprve tam se bude rozhodovat.
Cítíte alespoň, že z černého koně extraligy se stáváte jejím favoritem?
Asi jo. Skoro všechny týmy z nás mají strach a respekt, což před sezonou neměly.
Co vůbec říkáte na zlínské výsledky?
Těší mě. Prohráli jsme jen dva zápasy a také v nich jsme hráli dobrý volejbal. Soupeři nás nepřehráli, spíš jsme si to zavinili sami. Jsem rád, že v každém zápase prokazujeme stabilitu a velkou pohodu.
Čekal jste, že budete hrát tak dobře?
To nečekal nikdo. Je to perfektní.
Co je hlavní výhodou Zlína?
Máme dobře poskládaný tým. Jsou tu mladí hráči mezi staršími, kteří mají zkušenosti a v rozhodujících momentech neudělají chybu. Když už balon nesloží, donutí k chybě soupeře. Elementů, které nám pomáhají, je ale víc. Samozřejmě důležitý je servis a příjem. To je alfa a omega volejbalu.
Do Zlína jste přišel až v rozjeté sezoně. Výsledky ale naznačují, že vaše souhra se spoluhráči už je perfektní. Souhlasíte?
Za dva měsíce se tým nesehraje perfektně, takže rezervy ve hře máme. Ale když něco neklapne, pomůžeme si něčím jiným,malou nepřesnost nahradíme jinde.
V extralize jste odehrál už dvanáct zápasů, takže můžete trošku hodnotit. Jakou kvalitu má?
Není tak kvalitní jako zahraniční ligy, kde jsem působil. Spousta týmů dělá hodně nevynucených chyb. Z toho těžíme nejenom my, ale třeba i Budějovice, Ostrava, Liberec nebo Benátky. To jsou nejkvalitnější celky v soutěži.
Můžete extraligu aspoň přirovnat k jiné lize?
Asi těžko, protože je tady spousta mladých hráčů. Skoro v žádném týmu nejsou cizinci, kteří by ho táhli a stálo to na nich. Chybí individuality jako v zahraničí, proto je soutěž hlavně od půlky tabulky hodně vyrovnaná.
Do Česka jste se vrátil kvůli rodině, do níž v létě přibylo druhé dítě. Berete jako výhodu, že žijete doma v Olomouci?
Jsem v naprostém klidu. Jednou dvakrát týdně přespím ve Zlíně, jinak jsem pořád doma. Cítím na rodině, že potřebuje oporu. Manželka se dvěma malými dětmi by to asi sama nezvládla a já se taky odreaguju. Nic mě netrápí, jdu do zápasu s čistou hlavou, což je hodně důležité.
Už vám žena fandila z hlediště zlínské haly?
Ještě ne, s dvouměsíční dcerou je to docela těžké. Přijede se podívat až na jaře, až půjde o všechno.
