Triumf, který v úterý dobyla s břeclavskými spoluhráčkami ve Frýdlantu nad Ostravicí, si přesto náramně užila. "Individuální výhry možná trochu zevšední, ale ty klubové mají vždycky svůj zvláštní náboj. Vždycky zažívám něco nového s někým novým," svěřila se jedna ze dvou nejlepších stolních tenistek Česka.
Jak vypadala oslava?
Ježišmarja, to ani nemůžu říkat nahlas. Ale byla dlouhá a pilo se všecko.
Úspěchů už jste ve své kariéře posbírala spoustu. Co pro vás znamená tento?
Je to určitě dobré pro mé svědomí, protože vím, s čím si mě Břeclav vzala. Chtěli titul. Nemůžu říct, že bych se o něj zasloužila hlavně já, protože jsme to odehráli jako tým, což je dobře. Ale po tom loňském druhém místě mám radost, že jsem se Břeclavi odvděčila a mohou být spokojeni oni i já.
Kromě tří extraligových titulů máte i spoustu individuálních. Dají se porovnat?
Ten týmový je úplně něco jiného, porovnat se to nedá vůbec. Tady je to výsledek práce za celý rok, je v ní zapojeno víc lidí, jezdí i fanoušci. Ta radost se prožívá úplně jinak.
Příští sezonu už budete hrát v zahraničí. Můžete prozradit kde?
Ještě nemůžu, klub si to nepřeje.
Jdete do ciziny pro novou motivaci?
Určitě. Extraligu už přece jen hraju pět let a předtím jsem byla jen rok v Německu. Takže je to, nechci říct poslední záchvěv, ale poslední moment, kdy můžu něco udělat v Evropě. Budu hrát pravidelněji kvalitní zápasy a doufám, že mi to pomůže dostat se na olympiádu za dva roky. Ta je mým cílem a k ní všechno směřuju. Postupným cílem je pak letošní mistrovství Evropy v Ostravě.
Zato mistrovství světa kvůli maturitě na Obchodní akademii v Ostravě vynecháváte. Jak vás baví studium?
Nebaví mě učení a zkoušky, ale chození do školy mě baví, protože jsou tam dobré holky i výborní učitelé, kteří mi vycházejí vstříc. Takže obecně se školou nemám problém, ale to učení už je horší. Moc mi to do hlavy nejde. (smích)
Takže u maturity budete nervóznější než ve finále extraligy?
To určitě.
Až si dopřejete volno, u čeho si nejlépe odpočinete?
Chodím ráda na hřiby, ale už jsem měla dvakrát boreliózu, takže mám trošku strach. Jinak docela ráda vařím a taky zajdu na nějaké grilování nebo chatu.
Vrátím se ještě ke stolnímu tenisu. Tomu kralují asijské hráčky, nejlepší rodilá Evropanka je ve světovém žebříčku až na 19. místě. Je to jen tím, že je v Asii větší základna, nebo mají i lepší fyzické předpoklady?
Určitě mají výhodu v tom, že jsou menší a mají níž těžiště, takže jsou obratnější. Za stolem jsou takové mrštnější a rychlejší. Ale hlavně je to tou základnou. Kdyby v Evropě hrály dva miliony lidí, tak by to bylo znát. V Číně je pro mnoho lidí stolní tenis jediná možnost někam cestovat a žít lépe, takže opravdu dřou. Ale není to jen o počtu hodin, trénují také hodně efektivně.
Vy jste v Číně byla. Je tam znát popularita stolního tenisu na první pohled?
Určitě, nejlepší hráči jsou tam populární jako u nás herci. Jsou tam v reklamách, na billboardech, všude. Je to tam opravdu in.
Jak vysoko se česká hráčka může ve světové konkurenci dostat? Vy jste na 80. místě, nejlepší Češka Iveta Vacenovská je 58. Je možné projít třeba do první třicítky?
Do třicítky je to hodně těžké, ale jde to, pár evropských hráček tam je. Myslím, že Iveta i já máme na to, abychom se tam aspoň přiblížily, i když třicítka je hodně vysoká meta. Ale i padesátka je hodně dobrá, to už se pohybujeme kolem nejlepší patnáctky v Evropě. Myslím si, že u Evropanů existuje psychický blok, že asijské hráčky až o tolik lepší nejsou. To nemluvím o nejlepších deseti Číňankách, ty porazit nejdou. Ale hráčky třeba z Korey nebo Japonska se zdolat dají.
