Pivotka brněnského celku SŠMH tvoří s Julií Pospíšilovou a kapitánkou Veronikou Šípovou trojici, která letos zúročila zkušenosti z loňského evropského šampionátu, kde jako patnáctileté získaly stříbro. Po letošku přibude Vitulové do vitríny další cenný kov.
Přitom po úvodním zápase s Itálií v základní skupině se z Česka zdálo, že titul by byl pouze velkým snem. V Portugalsku to ale vypadalo jinak. Hráčky si prý z prohry 40:53 mnoho nedělaly.
„Byl to zápas ve skupině, takže nám jakoby o nic nešlo. To jsem si myslela, že budeme rády, když se dostaneme do play-off. Do dalšího zápasu jsme si ale řekly, že proti Turkyním vyhrajeme,“ popisuje pocity po druhém zápase na šampionátu Vitulová.
Svou významnou roli pak sehrál samozřejmě i úspěšný trenér Richard Fousek, který přivezl z posledních tří šampionátů tři medaile: „Trenér nás dokáže podpořit, ale zároveň je i drsný. Řekne nám, co jsme udělaly špatně. A my se to snažíme všechno napravit.“ Zní to jednoduše, ne vždy se to povede.
České basketbalistky to naštěstí ve zvládly. V osmifinálové skupině sice podlehly Rusku, ale porazily Slovensko i Portugalsko. Právě výhra nad domácími jim měla později dodat tolik potřebné sebevědomí při cestě za zlatem.
Vyřazovací boje mohly začít.
„Zlomový okamžik pro mě byl postup do play-off. Čtvrtfinále s Maďarskem i semifinále s Itálií byly velmi těžké, ale na Maďarky jsme si asi věřily víc. Dokázaly jsme je letos porazit už na olympiádě v Tbilisi,“ připomněla Vitulová další letošní úspěch zlaté party - vítězství na Evropském olympijském festivalu mládeže.
Před závěrečným zápasem turnaje tak mladé lvice věděly, že mohou dokonat jedinečný double. V cestě ale opět stály domácí „favoritkobijky“ Portugalky, které v bouřlivé atmosféře vyřadily Francii a v semifinále Španělsko dokonce rozdílem 20 bodů. Svěřenkyně trenéra Fouska tušily, že je nečeká nic snadného.
„Dokázaly jsme chytit začátek. Hrály jsme před pěti tisíci fanoušky. To se někomu povede třeba jenom jednou za život. Já jsem si to hrozně užívala. Jenom na začátku třetí čtvrtiny jsme se bály, když Portugalky začaly stahovat a bylo to jen o deset bodů. Pak jsme se ale dokázaly chytit snadnými střelami,“ byla si česká pivotka pouze jednou za finálových 40 minut nejistá výsledkem.
Jak utíkaly poslední minuty a vteřiny utkání, bylo jasné, že nejvýš bude stoupat česká vlajka.
„Bylo to něco neuvěřitelného, když jsme si začaly uvědomovat, že jsme to dokázaly, vyhrály poprvé české zlato a jsme mistryně Evropy. Moc si toho vážím a jsem hrdá na to, co jsme dokázaly,“ popisovala autorka 18 finálových bodů a 11 doskoků své pocity krátce před tím, než si na krk pověsila zlatou medaili.
Hned druhý den po zlatém úspěchu cestovaly mistryně Evropy zpět do České republiky. „Ještě jsme to nestihly moc oslavit, ale určitě něco plánujeme,“ smála se Vitulová.