Zatím jen spoře osvícený hangár v areálu Lucernského výstaviště se stane dějištěm bitvy o postup do finále. Holé stěny, potrubí pod stropem, montované tribuny s kapacitou 4 900 diváků. A uprostřed toho všeho leží modrozelené jeviště.
Zatímco na sebe při středečním tréninku pálily míčky Hradecká s Allertovou a Plíšková se Strýcovou, kapitán Petr Pála plnil roli dozoru. Po dvorci a jeho okolí se belhal pouze v ponožkách.
„Mám z minulého týdne zlomený malíček na noze,“ vysvětil. „Nechtěně jsem kopl do židle cestou do pracovny.“
Plíšková jeho chůzi zdařila parodovala. „Je trochu invalida, no,“ konstatovala rozpustile Strýcová.
Jednu úlohu ovšem Pála zvládá, zaskakuje jako diskžokej. Z aparatury připravené na víkendová utkání pouští hráčkám různé hity. Třeba píseň z pohádky O Zlatovlásce. „Ta byla pro Denisu Allertovou,“ přiřkl věnování slečně s bohatou hřívou.
A pro koho byla Nafrněná od Barbory Polákové? „Asi pro mě,“ přihlásila se Plíšková. „Né, taky pro Denisu,“ opravoval ji Pála. „Ta je přece jednoznačně nafrněná!“
Jen pro pořádek, na okruhu WTA by se těžko hledala hodnější a milejší dívka, než je právě Allertová.
Vznětlivá Strýcová sice zakřičela na Plíškovou po výměně u sítě: „Nenávidím tě!“ Ale byla to jen show, projev pohody, jež se v družstvu v krásném městě v srdci Švýcarska rozhostila. „Proč se stresovat už ve středu?“ tázala se. „Nebojte, ono to na nás v pátek padne.“
Taky Strýcová se od kapitána při rozehrávce dočkala svého šlágru. „Pinďa mi tam šoupnul Lásko prokletá od Hegerové, mé oblíbenkyně.“
Hala se těžko dá srovnávat s pražskou O2 arenou, tenistkám však záleží hlavně na povrchu, který svou rychlostí zejména Plíškové náramně vyhovuje. Pochvalují si péči pořadatelů, líbí se jim v Grand Hotelu Europa. Ten byl otevřený už v roce 1875 a je z něj nádherný výhled na jezero a hory, jež se tyčí za ním.
Taky jejich vyhlídky na víkendovou řež vzhledem k absenci zraněné švýcarské jedničky Belindy Benčičové zatím vypadají dosti přívětivě.
