Osmifinále Roland Garros, třetí kolo Wimbledonu, ale také semifinále v pařížské hale a v Eastbourne plus posun na 28. příčku světového žebříčku - třicetiletá tenistka má za sebou úspěšnou sezonu. Akorát závěr nevyšel ideálně. Z turnaje v Tokiu odstoupila kvůli zranění levého zápěstí. "Mám mikrozlomeninu jedné z kůstek na ruce," prozradila.
Přesto se pak v Moskvě dostala ve čtvrtfinále. "S tejpy to docela jde," zjistila. Sice už pomalu pomýšlela na dovolenou, přesto ještě týden běhá po kurtu s raketou. Kapitán Petr Pála ji pozval do fedcupového týmu jako pátou členku. "Už je to dlouhá doba, co jsem byla v týmu. Ráda holkám pomůžu."
V letech 2002 - 2006 nastoupila za Českou republiku - ještě pod dívčím jménem Koukalová - v sedmi zápasech.
Vyhrála v nich sedm dvouher, porazila třeba bývalou šampionku Roland Garros Ivu Majoliovou, Jihoafričanku Amandu Coetzerovovu, v roce 2006 získala rozhodující třetí bod v utkání druhé světové skupiny v Thajsku. "Ve Fed Cupu jsem vždycky hrála ráda. Snad i dobře," říká.
Nyní se nenápadně vrací. "Máme dvě výborné singlistky, jedna je v TOP 10, druhá ve dvacítce a já jako osmadvacátá mám holt co dohánět," říká Zakopalová s úsměvem. "Ale tušila jsem, že když bude kapitán hledat někoho pátého, mohla bych to být já."
Nejvíc ze všeho si vychutnává týmovou atmosféru. "Tým je úžasně naladěný," pochvaluje si.
TOP 20? Je jedno kdy, hlavně ať to přijde
Jaký rozdíl mezi českými kamarádkami a ekipou Srbska, jejichž dvě nejlepší Ana Ivanovičová a Jelena Jankovičová nemají ideální vztahy. "Nepamatuju si, že bych je někdy viděla spolu mluvit," přiznává i Zakopalová. "Pro tým to není dobře. Je lepší, když jdou holky za vítězstvím dohromady, než mít tým, kde jsou dvě a každá se chce předvést sama za sebe."
O víkendu usedne Zakopalová na týmovou lavičku a své kamarádky požene za obhajobou cenné trofeje. "Tlak na ně bude určitě obrovský. Ale jsou zvyklé, hlavně Petra. Určitě to zvládnou," je přesvědčena nejstarší z pětice českých tenistek.
Fedcupový týden by jí také mohl pomoct s přípravou do nové sezony. Ráda by v ní pronikla do první světové dvacítky. Nebýt zranění zápěstí, mohla ji atakovat už letos na podzim. "Bodově to nebylo daleko," uvědomuje si. "Ale ono je jedno, kdy to přijde, hlavně ať to přijde," říká svěřenkyně Petra Kralerta.
Do nové sezony by chtěla vstoupit s těžší raketou. Dovede ji k vysněné pozici v žebříčku?
