Duel se svojí krajankou měla parádně rozehraný. Ve druhé sadě si vytvořila za stavu 5:3 při soupeřčině podání dva mečboly. Jenže ani jeden neproměnila a zápas nakonec prohrála 6:2, 5:7, 3:6.
"První mečbol dobře zaservírovala, potom jsem to nedohrála sama," litovala dvaadvacetiletá Vlachová, kterou zradila psychika. "Na té musím zapracovat. Nevyužité mečboly mě nalomily."
Vlachová si zahrála turnaj dotovaný 25 tisíci dolary poprvé v kariéře a díky divoké kartě od pořadatelů si s předstihem zajistila aspoň jeden bod do světového žebříčku, ve kterém byste ji dnes hledali marně.
"Za divokou kartu jsem vděčná. Budu poprvé ve světovém žebříčku a třeba mi to pomůže, abych nemusela hrát jenom kvalifikace," podotkla Vlachová.
Zatím objíždí turnaje s nejnižší dotací 10 tisíc dolarů, na nichž se body udělují jen za postup do druhého kola hlavní soutěže. "Tady ve Zlíně jsem zjistila, že s holkama z žebříčku se dá hrát. Všechny to umí, akorát je to o hlavě," zmínila opět psychiku. "Potěšilo mě, když mi po zápase trenér řekl, že je na mě pyšný."
Vlachová pochází ze sportovní rodiny, k tenisu ji přivedli rodiče. "Dělala jsem i golf, ale potřebuji pohyb a tenis je akčnější," vysvětluje svoji volbu. A jaké jsou její ambice? "Vím, že první na světě nebudu, ale dostat se na chvilku do stovky by bylo fajn. Konkurence je velká, ale budu to zkoušet dál," pronesla Vlachová.
Jasnou tenisovou jedničkou je ve své rodině. "Taťka má pořád nějaké řeči, že mě porazí, ale ještě se mi nepodařilo ho přemluvit, aby si přišel zahrát," usmívá se Vlachová. "Naposledy jsme hráli před dvěma lety na dovolené a neměl šanci. Neporazil mě vlastně nikdy."
