Už se zdálo, že z toho bude výlet „na otočku“. Marie Bouzková prohrála v prvním kole dvouhry na wimbledonské juniorce a její otec Milan plánoval, že brzy odletí domů. „Ale pak mi Maruška řekla: Domluvila jsem se na čtyřhru s jednou Maďarkou,“ popisoval.
S onou maďarskou kvalifikantkou Dalmou Galfiovou nakonec Bouzková došla až do finále. Dostala talíř, na němž je vyryté její jméno, mohla se podívat na večeři šampionů s Kvitovou, Djokovičem a dalšími... „Bylo to hodně nad plán,“ usmála se Bouzková, která v pondělí slaví 16. narozeniny.
V letošním Wimbledonu hrála čtvrtou grandslamovou juniorku - a zaznamenala zdaleka nejvýraznější úspěch. Zatímco ve dvouhře dosud nepřešla 1. kolo, ve čtyřhře vyhrály nyní s Galfiovou hned čtyřikrát, až ve finále jejich jízda skončila.
„Nejvíc vzpomínám na semifinále, které jsme vyhrály 9:7 ve třetím setu. Tehdy jsem byla trochu nervózní, přišlo se podívat docela dost lidí,“ přiznala Bouzková.
VEČEŘE ŠAMPIONŮ. Marie Bouzková se díky účasti ve finále wimbledonské juniorky dostala i na večeři šampionů s Djokovičem či Kvitovou.
S tenisem začala v pěti letech, i když připouští, že raketu měla už v kočárku. „Tenis je rodinná tradice. Začala s tím babička, hrál jsem já, moje paní, její bratr...“ popsal Bouzek. On stál u dceřiných tenisových začátků. Poté ji určitý čas vedl někdejší pátý hráč světa Jiří Novák, nyní trénuje na Spartě pod dohledem tamního šéftrenéra Davida Kunsta. Turnaje však objíždí převážně s rodiči.
Sympatická blondýnka vzhlíží k Nadalovi či Halepové. Nechce hrát ustrašeně, nýbrž pestře a agresivně. Emoce většinou moc najevo nedává. „Řeknu si třeba: Pojď!, ale jinak zápasy moc viditelně neprožívám,“ přizná, což jejího otce mrzí: „Když ji někdo sleduje zdálky, ani neví, jestli vyhrála, nebo prohrála. Emoce přitom můžou pomoct. Říkám jí: Když si zapumpuješ pěstí, dostaneš deset dolarů.“
Navzdory wimbledonskému úspěchu mluví Bouzková o budoucnosti opatrně. „Stovka nebo padesátka žebříčku je lákavá. Ale uvidíme za pár let.“ Jejího otce straší příklady Nicole Vaidišové či Daniely Bedáňové, které se v brzkém věku dostaly mezi elitu, rychle však také kariéru ukončily. „Chci, aby Maruška hrála ráda do třiceti, aby jí tenis nikdo neotrávil.“
Pokud se jeho přání vyplní, nemusí být londýnská finálová zkušenost zdaleka tou poslední.
