Právě hrajete turnaj v Bratislavě. Jaká byla cesta?
V deset hodin jsem odlétal, ve středu v šest ráno se vracím. Podařilo se mi další zápas posunout na čtvrtek, takže budu mít čas na přípravu.
Nemusel jste na poslední chvíli shánět společenský oděv?
Nelámal jsem si s tím hlavu. Sbalil jsem si doma oblek, který mám z Davis Cupu.
Jaký pro vás byl rok, za který vás právě ocenili?
Loni jsem končil sezonu se zraněným kotníkem. Hlavně jsem chtěl být zdravý a prosadit se na challengerech (podniky druhé kategorie). Hned druhý se mi v Turecku povedlo vyhrát a začal jsem si věřit, což bylo klíčové.
Jakých úspěchů si nejvíc ceníte?
Vítězství na challengerech, postupu z kvalifikace na Roland Garros, premiéry v Davis Cupu. Doufám, že mi tyhle zkušenosti pomůžou taky v příštím roce.
Jak těžké je v současnosti prorazit do absolutní špičky?
Dřív se hráči prosazovali v osmnácti nebo devatenácti letech, ale teď je konkurence obrovská. Třeba na challengerech potkávám hráče okolo šedesátého místa na žebříčku. Ty musím porážet, abych šel nahoru. Jde to těžko. Všichni jsou dnes skvěle připravení, mají kvalitní zázemí.
Co uděláte, abyste dál stoupal?
V poslední době jsem s trenérem Navrátilem zlepšil forhend a razanci úderů od základní čáry. Na téhle úrovni se hraje agresivněji, a kdo si jde pro bod, ten ho většinou vyhrává. Potřebuju se taky co nejpečlivěji starat o tělo a cvičit, abych předcházel zraněním.
Když jste stál na kurtu, kde se koná Finále ATP Tour, napadlo vás, že byste si tu taky mohl zahrát?
Je to moje přání a sen. Pro mě je obrovská čest dostat tohle ocenění, protože před sezonou jsem nečekal, že se dostanu do první stovky. Budu dál makat, abych tady jednou mohl stát s tenisovou raketou.
