Když usedl v areálu pražské Sparty ve Stromovce za stůl před novináře, ještě nic netušil.
Po chvíli se otevřely dveře a překvapený Štěpánek dostal dort s logem zdejšího klubu s nápisem HAPPY BIRTHDAY a číslovkou 37. Zhluboka se nadechl a najednou sfoukl všechny svíčky. Sál zatleskal.
Právě v pátek oslavil 37. narozeniny a poodhalil další tenisové plány. Ani v pokročilejším věku se rozhodně nechystá do sportovního důchodu. Ostatně sám rád v nadsázce říká: „Živýho mě nedostanou!“ A několikrát zavtipkoval i tentokrát.
„Jsem už taky bezlepkář.“Narozeninový dort Štěpánek rozkrájel, nabídl přítomným hostům, ale sám si nedal. Proč? Mění totiž jídelníček. „Testy na stravu dopadly výborně, ale paní doktorka mi říkala, že nemůžu lepek,“ prozradil oslavenec. „Takže jsem další bezlepkář,“ usmál se český tenista. Přidal se tak k světové jedničce Novaku Djokovičovi či krajanu Berdychovi a dalším sportovcům. „V dnešní době to je nejen trend, ale dokáže to ovlivnit tělo, mysl i regeneraci.“ Teď si tedy bude muset odepřít smažená jídla. „Ale na Vánoce se vracím domů a beru si den volna,“ rozesmál se Štěpánek. Omezit musí také kolu. „Budu k sobě přísnější, věřím, že mi to může pomoct, ale nebudu tak striktní. Snažím se to brát racionálně.“ Dvojnásobný daviscupový šampion také spolupracuje s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, který mu naordinoval cviky na prevenci zranění. „Snažím se hledat každou maličkost, abych se mohl zlepšovat,“ tvrdí Štěpánek. |
„Letošní rok byl, když to řeknu zjednodušeně, o přežití. Zranění se mi promítalo do dvou sezon, nebyl jednoduché dohánět ten rozjetý vlak. Poslední tři měsíce jsem se cítil jako zamlada. Od US Open mě nic netrápilo. Jsem hrozně rád. Ten pocit mi dává motivaci do přípravy. Zbožně jsem na to čekal, abych mohl dohnat manko,“ ohlížel se Štěpánek, který si loni v září na Davis Cupu pochroumal záda, pak měl problém s nohou a vrátil se na okruh ATP až letos v dubnu.
Proto si šrktl z kalendáře dovolenou, krátce po skončení sezony se začal připravovat na tu další.
Jaké jsou tedy vaše cíle pro rok 2016?
Příští rok je olympijský, takže Rio je určitě jeden z cílů. Budeme hrát s Tomášem čtyřhru, ještě se zkusím se porvat a probojovat se tam i v singlu. Vím, že je to náročný úkol, ale motivuje mě. Důležité je také první kolo Davisova poháru, do Hannoveru se těším. Je důležité, abychom nehráli zase baráž, ta byla hrozně těžká. A další cíl je spojený s mým novým deblovým partnerem Nestorem. Snad nám to bude klapat.
Jak jste se dali dohromady?
Nejdřív jsem byl domluvený s Maxem Mirným, ale ten do toho se mnou nechtěl jít, protože nemám žebříček a museli bychom hrát kvalifikace. Naprosto jsem to chápal. Až když Nestorovi vypadl parťák, tak jsme se domluvili spolu. Má obrovské zkušenosti jako můj předešlý spoluhráč Leander Paes. Bude to zase změna, budu mít leváka, což bývá ve čtyřhře výhoda. Dost si od toho slibuju.
Nestor je ještě o šest let starší, vyhrál osm grandslamových titulů ve čtyřhře a další čtyři má z mixů. Nebudete si připadat vedle něj jako začátečník?
To budu, asi budu nosit vody na tréninky. (smích) Je fit, na těle nemá gram tuku navíc. V tom věku mu to ulehčuje, že může hrát pořád na nejvyšší úrovni. Na začátku se budeme snažit uhrát co nejvíc bodů, abych se dostal na žebříčku výš. Chceme se dostat do Londýna na Turnaj mistrů, oba máme dva roky áčko, tak jsme si psali, že by bylo hezké se tam probojovat.
Kde vás čeká první společný turnaj?
Mělo by to být v Brisbane. Ale máme tam trochu otazník, protože Nestor má 999 vítězství na okruhu a jde mu o jubilejní tisícovku, tak říkal, že by chtěl, aby to mělo nějakou štábní kulturu. Ale pro nás je důležité Australian Open, když se nám povede zahrát si ještě předtím, bude to jenom plus.
Jak je těžké si zvyknout na nového partnera?
Nejdůležitější v deblovém partnerství je samozřejmě to, aby si hráči vyhovovali herně. Ale důležitý je kontakt i mimo dvorec. Chemie tam musí být, častokrát přebije, když se týmu nedaří. My s Leandrem jsme toho byli zářným příkladem. Když se nám nevedlo, dokázali jsme se od toho oprostit třeba nějakou legrací. Když dva parťáci tráví spolu hodně času, pomůže jim to i v tenisu.
S Paesem spolupráce zafungovala rychle a v roce 2004 jste v Delray Beach vyhráli jeden z prvních turnajů. Pomůže právě to počáteční nadšení i nyní?
Může to být jenom plus. Říká se, že nový koště dobře mete. Na začátku bývá trochu očekávání, nejistota, jak to bude vypadat. Ale to nažhavení to přebije.
„Když mám lvíčka na prsou, je všechno jinak“
Nažhavený jste i na olympijský turnaj v Riu, že? Nedávno jste s Berdychem na turnaji v pařížské hale Bercy došli až do semifinále.
Šanci na medaili si připomínáme čím dál častěji. Utvrdila nás ta Paříž, že nemusíme být až tak skromní. Máme v plánu pár turnajů odehrát spolu, abychom se nesešli až v Riu.
Berete to tak, že můžete odčinit minulé selhání z Londýna?
Na posledních olympiádách jsme dvakrát prohráli proti jednomu hráči. V Pekingu hrál Marcelo Melo se Sá a pak se Soaresem. Tráva je povrch, který smazává rozdíly. Prohráli jsme 22:24 ve třetím setu, to bylo i o štěstí. Kdybychom ten maraton zvládli, možná jsme mohli jet jako pily. Ale na kdyby se nehraje. O to větší motivaci budeme mít teď. Věřím, že naší výhodou bude tvrdý povrch.
Jak tenista vnímá turnaje, kde může reprezentovat svou zemi?
Šancí je hrozně málo. Maximálně čtyři týdny za rok v Davis Cupu a každý čtvrtý rok je to o deset dní víc díky olympiádě. Tuhle věc miluju. Pro mě hrát olympiádu bude vždycky obrovská čest a svátek. Budu se na to snažit připravit co nejlépe. Já prostě když oblíknu lvíčka, tak je všechno jinak.
Fotogalerie |
Je něco jinak i ve vašem týmu? Nebo trenérem zůstává Petr Korda a o kondici se stará Marek Všetíček?
Všechno zůstává stejný, jsem za to hrozně rád. I v těch těžkých chvílích, které jsem si v průběhu posledních sezon prožil, tak stojí po mém boku. Že jsme všichni pospolu je unikátní. Jsem za to rád, že mám vedle sebe tak skvělé lidi. V pondělí letím na Floridu za Petrem na přípravu.
Ta se také nemění?
Při tom zranění jsem nemohl dělat vůbec nic a dostat se do toho zpátky, není lehké, čas se prodlužuje. Jarda Jágr by vám o tom řekl svý. V mém věku už to nemusí být obrovská dřina, ale každý den se musím udržovat a starat se o své tělo.
Dosud jsme mluvili jenom o čtyřhře, neupřednostníte debl před dvouhrou? Na singlovém žebříčku jste spadl až na 196. místo.
Pokračuju v obou dvou disciplínách. To je jak v atletice, co? Nic nedávám stranou. Cítím se jako před zraněním. Hrozně mě to hřeje, budu to koordinovat a dávat bacha na prevenci. Věřím, že když zůstanu zdravý, půjdu nahoru.
Dokážete program skloubit?
Mám v hlavě model z roku 2002, kdy jsem se do singla dostával do kvalifikace, i na grandslamech. Desetkrát jsem se kvalifikoval. To je asi rekord, který mi nikdo ještě nesebral. Když bude menší deblový turnaj, tak si můžu zahrát challenger, už vím, jak to tam funguje. Nebude to žádný problém.
V lednu jste tady vyprávěl o zážitcích z fotbalové Chelsea, teď jste zase dal na Facebook fotku z Juventusu, kde jste byl na zápase Ligy mistrů. Jaký to byl zážitek?
Fantastický. Náramně jsem si to užil, byl to předčasný dárek. Pavel Nedvěd jezdí o prázdninách na Floridu a říkal: Musíš se podívat na náš nový stadion. Čtyřikrát mi to nevyšlo, tak jsem rád, že jsem se tam konečně dostal. Postaral se o mě královsky.
Chelsea fandíte i po přestupu kamaráda Petra Čecha do Arsenalu?
Vždycky budu fandit Petrovi, ať bude, kde bude. Ale roky, co jsem fandil Chelsea, nesmažu. Stále zůstávám fanouškem, ale už ne tak zavilým.
A teď do toho přibyl Juventus.
To aspoň není konkurent. Vždycky fandím tomu týmu, ke kterému mám osobní vztah a nějaké pouto. A to kamarádské je nejhezčí, jsem za to Pavlovi vděčný. Byl krásné vidět, jak ho fanoušci v Turíně uznávají. Když jsme přijížděli, tak udělali koridor a tleskali s rukama nad hlavou.
