„Sebrali Martině pas. Měla by po Fed Cupu, kdyby se za ni nepřimluvila paní Suková, naše nehrající kapitánka,“ vzpomíná Miroslava BendlováKoželuhová, další členka týmu.
Šestnáctiletá rodačka z Řevnic se pak stala hitem publika. „Přitahovala lidi novým stylem. Kdo jiný tehdy hrál servis - síť i na antuce? To je ta mladičká hvězda, která vymete Američanky i Australanky, říkali si ve Francii diváci.“
Celý Fed Cup se tehdy odehrál za jediný týden. Navrátilová ve finále porazila wimbledonskou šampionku Goolagongovou, Československo zvítězilo nad Austrálií 3:0.
Ovšem pro Bendlovou je to hořkosladké vzpomínání. „Nejdřív ohromný úspěch a vítání v Praze. Pak Martina zdrhla. O Fed Cupu se nesmělo mluvit, tenis skončil na černé listině. Dva roky jsem nesměla vyjet ven. To tu radost zkazilo.“ Ve 24 letech jí funkcionáři oznámili, že je neperspektivní.
„Tak jsem si pořídila dceru.“ Navrátilové nic nevyčítá. „Vyčítám to té době,“ zdůrazňuje. S jedničkou týmu vycházela výborně. „Martina byla veselá a upřímná. Holčičí rivalita - ta jí byla cizí. Měla spíš klučičí povahu.“ Bendlová tušila, že uvažuje o emigraci. „Cítila se v Československu ohrožená.“
Nevěřila však, že k útěku najde odvahu. „Vždyť neměla ani maturitu!“ V československých encyklopediích se později objevily snímky vítězného družstva z roku 1975 - ale bez Navrátilové, ta z nich byla odstřižena.
Ani o putovní trofej, kterou Československo získalo do ročního pronájmu, najednou nikdo nestál. „Ten pohár se stal žhavým uhlíkem,“ říká Helena Suková, dcera nehrající kapitánky. „Ani na svazu ho nechtěli. Tak stál celý rok u nás doma.“
V rodinném albu uchovává Suková fotografii, jak v deseti letech pózuje v kuchyni s pohárem na hlavě. Vítězství z Aix-en-Provence československé tenistky ve Philadelphii neobhajovaly. Chyběly i v Eastbourne 1977.
Důvod? Oficiálně protest vůči startu rasistické Jihoafrické republiky. Navrátilovou potkala Bendlová znovu v Praze při památném Fed Cupu roku 1986. Dávné kamarádky se objaly.
Ale klid neměly. „V jednu v noci potom přišla celou naši rodinu zkontrolovat policie,“ vypráví Bendlová. „Rozespalí a vyvalení jsme jim dali občanky. Prohlédli si je, nic nezdůvodňovali a odešli. Taky mi napíchli telefon. Bylo mi z toho špatně.“
Helena Suková si s Navrátilovou zavzpomínala letos v létě. „Zavolala jsem jí, že televize natáčí pořad o mé mámě do seriálu Předčasná úmrtí. Chtěli mluvit i s Martinou. Žádný problém, řekla a přiletěla.“
Osudy vítězného týmu z roku 1975 |
Renata Tomanová |
Na počátku 80. let zůstala v Německu a vzala si tenistu Vojtíška, o sedm let mladšího. Mají syna, loni se rozvedli. Tomanová žije dál v Mnichově, pracuje jako trenérka a vítězí na veteránských světových šampionátech. |
Miroslava Bendlová-Koželuhová |
Po kariéře trénovala na ČLTK a na Spartě, kde však musela skončit, údajně kvůli „příliš tvrdým tréninkovým metodám“. Nyní vede tenisovou školu v Nedvězí. Její vnučka Sandra je první Evropankou v kategorii do 10 let. |
Věra Suková |
Nehrající kapitánka zůstala ve funkci ještě pět let. V roce 1981 zemřela, v 51 letech podlehla nádoru na mozku. Dcera Helena postoupila v roce 1985 na čtvrté místo světového žebříčku, syn Cyril je daviscupovým kapitánem a ještě letos hrál Turnaj mistrů ve čtyřhře. |