Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Psycholog o Kvitové: V Petře hoří touha znovu vyhrát Wimbledon

Sportovní psycholog Michal Šafář | foto: Petr Janeček, MAFRA

30 2014
Ta proměna je patrná na první pohled. Tenistka Petra Kvitová ve Wimbledonu zase působí dravě a sebejistě. Byť má stále k titulu daleko, konečně připomíná vítězku z roku 2011. "Na Petře je vidět, jak se cítí," říká její psycholog Michal Šafář.

Po vybojované výhře nad Venus Williamsovou si Kvitová lebedila: "Byla jsem psychicky silnější."

Počkala na vzácné šance a využila je. Věří si. Po třech kolech má o dost víc es (22) než dvojchyb (10). Jen jednou ztratila podání. Bilance vítězných úderů a „errorů“? Též slibná: 102 – 63. Wimbledonské kouzlo na ni opět funguje.

"I když se jí jinde moc nedaří, tady jí to jde," říká psycholog Šafář, který Kvitovou doprovází na druhém grandslamu za sebou.

Jak se vám líbí ve Wimbledonu?
V Paříži jsem říkal: "Dobrý!" Tady mi spadla brada. Má to tu atmosféru. Už chápu, že vyhrát Wimbledon je víc než vyhrát jiný grandslam.

Může prostředí hrát s Petrou?
Jsem přesvědčen, že jo. Cítí se tady trochu jako doma. Proč? Je to něco mezi nebem a zemí. Prostě to tak má. Souvisí to s tím, že tu vyhrála.

A že ví, jak tenis na trávě umí?
Asi to do sebe všechno zapadá. Když sem poprvé vstoupila, hrálo se jí dobře. Postupně si budovala sebedůvěru. Zjistila, že jí to tady jde, i když se jí jinde tolik nedaří.

Fotogalerie

Jak se jí v pronajatém domku žije se třemi chlapy – vámi, trenérem Kotyzou a vyplétačem Šodkem?
To se ptejte jí. Snažíme se před ní chovat slušně. Pustíme fotbal, občas sázíme, já prohrávám. Večer dáme víno, ale Peťa má smůlu, v pátek po Venus si jen přiťukla.

Co vy osobně, máte ve Wimbledonu nějaké ordinační hodiny?
To ne. Chodím s ní na kurt, na rozcvičky, jsem u protahování. Do toho vsouváme mentální trénink, který Petru připravuje a ladí na zápas. Večer, ráno, během dne... Není to nalajnovaný program.

Jak psychická příprava vypadá?
Část má formu rozhovorů a část jsou cvičení, která se týkají relaxace a mentální přípravy na konkrétní soupeřku.

Je lepší být s ní na místě než jen komunikovat po telefonu?
Petra zvládá většinu cvičení sama. Ale v rytmu celého týmu a dne je někdy vhodné stáhnout nervozitu a navodit klid. Jindy ji musíme aktivizovat. A někdy poznáme, že potřebuje být sama. S kluky na sebe mrkneme a víme. To na dálku nevidím.

Říká, že ji popichujete, když je nervózní. Co ještě na ni zabírá?
Dost pracuje se vzpomínkami a pocity z předchozích utkání. Na zápas stanovujeme tenisovou i mentální taktiku: nač se koncentrovat, zda se soustředit na své silné stránky, nebo víc číst soupeřku.

Pracujete i s vizualizací?
Ano. Promítá si momenty z minulosti a přenáší si je do aktuálního prostředí. Když jde na kurt, který má ráda, vytáhne si pozitivní vzpomínky, aby si navodila příjemné pocity. Nervy samozřejmě jsou, má stažené břicho i zadek, ale předchozí zážitek jí pomáhá.

Petra Kvitová se opřela do úderu v druhém kole Wimbledonu, kde suverénně...
Petra Kvitová mává fanouškům po zápase s Andreou Hlaváčkovou.

Říká si, že je dar hrát Wimbledon?
Dá se to tak postavit, ale v reálu to úplně nefunguje. Můžete si stokrát říct, že je to výsada, ale pak nastoupíte a stejně vás napadne: „Je to úžasný, ale radši bych tady nebyl!“ Na to se člověk musí připravovat dlouhodobě, to nevyřešíte tady.

Udělala vám Petra radost tím, jak zvládla mač s Venus?
Není tu proto, aby mi dělala radost. Ale z mého hlediska to zvládla velmi dobře. Připravovala se na bitvu. David Kotyza ji varoval, že šancí moc nebude, ale že by mohly přijít v závěru. Že je dobré se na ně koncentrovat.

Dostává se Petra po době osobních turbulencí zase do klidu?
Už v Paříži mi připadalo, že je na dobré cestě. K postupu přes Kuzněcovovou chyběl kousek. Není to obrat o 180 stupňů, ale v běžném kontaktu je poznat, že je uvolněnější. Že ví, proč tady je a co chce.

Je tady, aby turnaj vyhrála?
Mám pocit, že ta touha v ní hoří. Chce. To je důležitý předpoklad, ale sám o sobě nestačí.

Víc než na Šarapovové či Williamsové se na ní projevují soukromé trable. Občas působí, že by na kurtu radši nebyla, že?
To je ona. Jiní nasadí masku a nikdo neví, co za ní skrývají. Na Petře ty pocity vidíte. Ona by taky dokázala nosit masku, ale vzalo by jí to tolik energie, že by to nebylo k ničemu. Pro ni je lepší přirozeně se na kurtu cítit dobře a nepředstírat.

Dřív v klíčové chvíli nastydla či se zranila. Souviselo to s nervozitou?
To se těžko rozklíčuje. Ale je jasné, že množství stresu na turnaji mění svalové napětí. Když svaly nejsou uvolněné, roste nebezpečí zranění. A stejně tak se imunitní systém v nepohodě může někde vypnout.

ŠLO TO HLADCE. Petra Kvitová zatíná pěst po utkání s Andreou Hlaváčkovou.
Petra Kvitová bojuje ve 3. kole Roland Garros proti Světlaně Kuzněcovové.

Vyrovnala se už s titulem, který tu před třemi lety získala?
Ano. Ani si to neuvědomila a najednou ho měla. Ale už ho přijala. Je její. Nikdo jí ho nevezme. Nemusí ji tížit. Prošla si tím následujícím kolísáním. A ví, že si další titul musí zase odpracovat.

V čem je jiná proti roku 2011?
Vyzrála. Nemohla zůstat bezstarostná, srovnává se s vnějším i vnitřním tlakem. Taky se změnila v uchopení věcí. Bývala pracovitá, poslušná, splnila, co dostala za úkol. Teď si víc poví, co chce a potřebuje.

Umí využít své zkušenosti?
Myslím, že jo. Zlepšila se v disciplíně a profesionalitě. Hlídá si detaily, které jí na kurtu mohou dát rozhodujících pár procent navíc.

Byl by pro ni druhý grandslamový titul přelomový? Udělal by z ní zase jinou hráčku?
Teoreticky ano. Ale jak to opravdu bude, fakt nevím.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze