Nepřekvapí, že prohrál 0:6, 3:6, 4:6. Jiný výsledek by byl naprostým šokem, vždyť Willis je až 772. hráčem světa a na jiném grandslamu dosud nenastoupil.
Přesto poskytl divákům ve Wimbledonu show, jakou centrální kurt dlouho nezažil.
Souboj dvou světů
Už srovnání statistik obou hráčů před zápasem vyznívalo komicky. Federer měl v kolonce výher 1 076 zápasů, Willis jeden jediný - první kolo s Litevcem Berankisem.
Jinak se protloukal po turnajích nižších kategorií, chystal se opustit profesionální dráhu a trénovat tenis ve Philadelphii. Ale přítelkyně Jennifer ho přesvědčila, aby ještě dal vlastní kariéře šanci.
Zbytek příběhu už je známý: Willis se dostal do předkvalifikace, zvládl i kvalifikaci a první kolo ve Wimbledonu a odměnou za sedm výher mu byl zápas s Federerem.
Stanice ESPN v jedné ze statistik srovnala i počet domů - Federer 3, Willis 0, čímž narážela na to, že 25letý Brit stále žije u svých rodičů.
I ti ve středu večer sledovali na wimbledonském centrkurtu vrchol příběhu, který Federer označil za „jeden z nejlepších v tenise za dlouhou dobu“.
Na druhé straně je Federer!
Před začátkem zápasu umpirový rozhodčí Carlos Ramos jako tradičně varoval oba hráče, aby se během zápasu vyhýbali vulgaritám, na což Willis - oblečený mimochodem v tričku s iniciálami jeho soupeře RF - reagoval: „Pokusím se!“
Úsměv ho neopustil ani při rozehře, přesto bylo vidět, že ho svazuje tréma. Když si zkoušel servis, trvalo mu, než konečně trefil podání přes síť, což vzápětí ocenili diváci hlasitým potleskem.
„Když jsem se chystal na servis, zadribloval jsem míčkem o zem, pak se podíval na druhou stranu kurtu. Tam byl Federer a já si pomyslel: Hm, takový pohled jsem ještě nezažil,“ líčil Willis. „Bylo to neuvěřitelné.“
Federer měl od začátku zápasu navrch. Willis si však zápas užíval. Každý svůj dílčí úspěch oslavoval zaťatou pěstí. A publikum bylo v euforii. Britský outsider dokázal něco, co se nepovedlo ani Djokovičovi či Nadalovi: získat si na svou stranu wimbledonské diváky v zápase s jejich miláčkem Federerem.
V prvním setu dostal Willis „kanára“, ve druhém však hned na úvod získal game. Roztáhl ruce ve vítězném gestu, jako by právě ovládl celý zápas. A zase se usmíval.
Z publika zněl popěvek jeho fanoušků „Willbomb’s on fire, Federer is terrified“, variace na pokřik používaný příznivci Severního Irska během fotbalového Eura. Tedy něco jako „Willis je v ráži, Federer se bojí!“
Ne úplně běžná středa
Federer neměl ve skutečnosti příliš důvodů se strachovat. Ačkoliv se Willis držel statečně, výrazně ho neohrozil. Vybojoval si dva brejkboly, oba ale třetí hráč světa dokázal odvrátit.
A po necelé hodině a půl byl konec. Willis odcházel jako poražený, a přece byl hrdinou. Sklidil potlesk vestoje, rozdával autogramy, fanoušci se s ním chtěli fotit.
What a fun match to be part of. Thanks @Willbomb90 for the moments. Energy on center court was ⚡️ #willbombisonfire
„Ale jsem samozřejmě zklamaný, že jsem prohrál. Je to přirozený pocit. Jsem soutěživý. Jinak to však všechno bylo neuvěřitelné. Mám z toho radost. Zasloužil jsem si pivo,“ vyprávěl muž, kterému se přezdívá Cartman dle obézní postavy ze seriálu South Park; také Willis trpěl před pár lety nadváhou.
Jeho výkon ocenil i věhlasný soupeř: „Hrál velmi dobře. Šel jsem do zápasu s tím, že hraju s tenistou z elitní padesátky, protože na takové úrovni hrál,“ řekl Federer.
Sedm výher obvykle stačí na wimbledonský triumf. Willis si připsal stejné množství - a svým způsobem se vlastně šampionem stal. Ač do třetího kola nepostoupil, zážitků si odnáší mnoho. „Zahrál jsem dobrý míček, kdy jsem ho přeloboval. Můžu říct, že jsem přeloboval Rogera Federera,“ vrátil se k jedné z výměn.
„Celkově to nebyla úplně moje běžná středa. Příští asi bude docela jiná,“ řekl.
A zase se usmál. Měl proč.
