Byla to pozoruhodná shoda náhod, které se musela sama usmát. Zrovna ve chvíli, kdy dostala otázku, jak se cítí, vytáhla Petra Kvitová kapesník. Vysmrkala se – a další slova v tu chvíli byla takřka zbytečná. „Jak vidíte, stoprocentní to ještě není,“ řekla druhá tenistka světa. Na povzbuzení si pustí nějaký zápas z loňského vítězného tažení.
Zítra pak zahájí nový boj, cestu za obhajobou. A zároveň učiní krok do neznáma. Před ostrým wimbledonským startem kvůli nemoci neodehrála na trávě ani jeden zápas.
Co přesně vám bylo?
Začalo mě hodně bolet v krku. Přidalo se k tomu bolení hlavy, přešlo to do rýmy, bylo to dost nepříjemné. Zůstala jsem v posteli, byla jsem ráda, že si zdřímnu, šla jsem se vždycky trochu projít. Nebylo to tak, že bych mohla jít běhat nebo hrát, radši jsme zvolnili. Od soboty do čtvrtka jsem nic nedělala.
Jak je vám teď?
Ještě to ideální není, mám rýmu, ale už je to nic proti tomu, co jsem měla. Aspoň že jsem neměla teplotu a nemusela brát antibiotika.
Kolik tréninků jste stihla?
Ve čtvrtek jsem si byla lehce zahrát s trenérem, od té doby spíš jen trochu, jednou denně.
Zvyká se vám na trávu snáz?
Je možná výhoda v tom, že nehrajeme nějaké velké výměny. Ale na reflexy a podobné věci musím být nachystaná, což mi ještě trochu chybí. Taková ta čerstvost a být připravená na cokoliv, co přijde, že to po trávě rychle sklouzne, tak to tam ještě není.
Nezabírá tradiční okouzlení místem, kde se vám tak daří?
Je to hezké, tréninky jdou jakž takž, ale že by to bylo abnormálně super, to se říct nedá. Hlavně potom, co jsem netrénovala úplně nejvíc, tak s tím ještě trochu bojuju. Vzalo mi to energii, snažím se ji doplnit. Ale není to ani hrozné, je to něco mezi. Je začátek turnaje a nemusím hrát hned úplně nejlépe.
Víte jak na Kiki Bertensovou, soupeřku v 1. kole?
Ještě jsem s ní nehrála. David (kouč Kotyza – pozn. red.) určitě vymyslí nějakou taktiku. Vím, že má agresivní servis, hraje hodně agresivně od základní čáry. Budu muset být připravená na každý míč.
Jak těžká bude kombinace obhajoby a minimální přípravy?
Pořád si říkám, že když něco obhajuju, tak mám krásný úspěch z loňska. Teď to budou o to větší nervy a#větší tlak. Bohužel jsem nestihla odehrát ani jeden zápas na trávě, což na sebedůvěře nedodává. Ale zase jsem si říkala, že je možná lepší nehrát než prohrát v prvním kole. Už jsem si tím prošla, vím, jaké to bylo, co mě čeká. Ale nevím, jak se s tím poperu.
Jaká byla první obhajoba?
Nic moc, musím říct. Předtím jsem hrála v Eastbourne, prohrála jsem v 1. kole a obecně jsem se necítila moc dobře. Bylo to takové hodně spíš přes sílu, zabrzděné. První zápas jsem zvládla, což bylo super, došla jsem i docela daleko potom, ale necítila jsem se extra dobře.
Hledali jste s psychologem Šafářem recept na tuto situaci?
Na to asi recept úplně není. Ale už jsem to zažila, tak snad budu trochu vědět, co s tím mám dělat. Nějakou rutinu už mám, tak to použiju.
Na druhou stranu – letos už jste zvládla třeba Fed Cup bez velké přípravy. Uklidňuje vás to?
Uklidňuje. Ale není to samozřejmě pravidlo. Uvidíme, jak to tady půjde. Přece jen je to tráva, vím, že to mám ráda, že se mi tu většinou daří, to by mi mohlo dodat trošku extra energie.
