Po zvelebovacích zemních úpravách se tu pořádaly veletrhy včetně Světové výstavy v letech 1939–1940 a 1964–1965.
Teď se v Corona Parku, na jehož travnatých plochách především jihoameričtí přistěhovalci grilují, popíjejí a se vší vervou válí fotbal či volejbal, rozprostírá Národní centrum Billie Jean Kingové.
Z něj jasně nejvýš trčí Arthur Ashe Stadium, otevřené právě před dvaceti lety. Největší ryze tenisová aréna na planetě pro 24 tisíc diváků s osmiúhelníkovým půdorysem a 90 luxusními lóžemi, pojmenovaná po afroamerickém průkopníkovi a šampionovi s raketou.
Betonový mamut, dějiště stovek dojemných, jásavých i drásavých bitev. Domov kultovní Night Session, jiskřivé galashow v americkém stylu, na kterou se obvykle sjíždějí celebrity z různých branží - od Leonarda DiCapria přes Ivanku Trumpovou až třeba k Beyoncé.
Dějiště velkých událostí
Symbol amerického velikášství, ohavný dinosaurus a nejhorší sportovní zařízení v Americe, jak ho nemilosrdně ohodnotil britský deník The Guardian.
Názory na „Ashe“, jak mu důvěrně říkají současní profesionálové, se liší. Nesporná je působivá kronika událostí, jimž mohutná budova propůjčila své kulisy.
Jen namátkou lze vybrat:
1999. Serena Williamsová si v sedmnácti přivlastňuje svůj první velký titul a stává se první afroamerickou šampionkou US Open od triumfu Althey Gibsonové v létě 1958.
2000. Bill Clinton se stává prvním úřadujícím prezidentem USA, který navštívil zápas newyorského grandslamu.
2002. Legendy John McEnroe a Billie Jean Kingová účinkují při slavnostním vztyčení státní vlajky vyproštěné z trosek manhattanských Dvojčat po teroristickém útoku v září 2001.
2005. US Open představuje modré jeviště. Míče jsou na něm především v televizních přenosech vidět lépe než na dříve zeleně natřených kurtech.
2006. Pětiminutové ovace vstoje vyprovázejí do penze miláčka publika Andreho Agassiho po porážce s Němcem Benjaminem Beckerem. „Vzpomínky na vás si s sebou ponesu po zbytek života,“ řekl.
2009. Dvacetiletý Juan Martin Del Potro senzačně utíná sérii 41 vítězství Rogera Federera na US Open a odepírá mu zisk šesté trofeje v řadě.
2015. Nenasazená Italka Roberta Vinciová šokuje Serenu Williamsovou v semifinále a zastavuje ji těsně před cílem její fenomenální cesty za ovládnutím všech čtyř grandslamů v jedné sezoně.
Při nejdramatičtějších představeních se kotel, který je ve čtvrti Queens viditelný už z několikakilometrové dálky, rozpálí a chrlí k nebi ohromné vlny rachotu jako sopka. Těžko se tenista jinde pod otevřeným nebem dočká ryčnějšího aplausu.
Arthur Ashe se stal idolem milionů Afroameričanů, když vyhrál před 42 lety slavný Wimbledon.
Zvlášť večerní zápasy na Ashe Stadium povznáší jedinečné kouzlo. „Když jdete ze šatny v úplné tmě, reflektor září jenom na vás. Pak se rozsvítí a vy vidíte, kolik na vás přišlo lidí. To na jiných grandslamech nezažijete,“ říká Petra Kvitová.
V klasickém spektáklu s odvázanými, někdy až buransky se chovajícími diváky se v hlavní roli objevil též Tomáš Berdych. Před pěti lety ve čtvrtfinále vyřadil Federera, čímž mu uštědřil jedinou porážku z jeho prvních 33 večerních představení v Asheově aréně (druhou RF utrpěl ve středu od Del Potra).
„Musím uznat, že ta velká show je něco navíc,“ říká Berdych, jehož jinak šedý kolos s modrými sedačkami neuhranul. „Není tu vyloženě tenisové publikum jako třeba ve Wimbledonu. Přes den bývá poloprázdno. A když jsem při Night Session vedl nad Rogerem, lidi byli jako opaření. Hvězda prohrávala, víc se mluvilo, šum zesílil.“
Chytrá zatahovací poklička
Pravda, občas se newyorské obecenstvo nudí, takže jsou slyšet projíždějící vlaky nebo letadla startující z blízké La Guardie.
Je pozoruhodné, že z poslední řady můžete dohlédnout až na manhattanské mrakodrapy, od nichž vás dělí asi čtrnáct kilometrů.
Leckterého návštěvníka ovšem nemile překvapí, že kurt je z pětatřicetimetrové dálky jaksi menší, než je zvyklý. „Zápas se pro vás stává pouhou fámou,“ píše uštěpačně Guardian.
Kritici tepou do Asheova stadionu též z dalších důvodů. Není to útulná stavba ani architektonický skvost.
Spíš než chrámem tenisu je chrámem konzumu a tiskárnou na peníze. I díky jeho robustnosti organizátoři každoročně prodají lístky za víc než 100 milionů dolarů.
Je však třeba poznamenat, že se jim podařilo napravit jednu zásadní nevýhodu betonového kotle. Opatřili mu zatahovací pokličku za 150 milionů dolarů.
Deštivé počasí jim škodolibě zasahovalo do programu a opakovaně je přinutilo odsunout mužské finále na pondělí.
Momentka z dějiště tenisového US Open
Jenže posadit další závaží na giganta, pod nímž se nachází mokřiny a smetí z Manhattanu, vypadalo jako zpropadeně vysoké riziko.
Proto chytré hlavy vykoumaly důmyslný systém s dvaceti opěrnými sloupy, které jsou hned vedle arény zapuštěné do země až do hloubky 60 metrů a nesou střešní konstrukci.
Nejen Francis Scott Fitzgerald by na ni patrně hleděl s nefalšovaným úžasem.
