„Bylo pro mě důležité hrát jako obvykle,“ uvedla tenistka na pozápasové tiskové konferenci. „Je to nový zápas, jiný týden a doufáte, že vyhrajete. Když ne, věříte, že to vyjde příště, další týden.“ Mimochodem, na turnaji v Římě zvítězila počtvrté v kariéře, víckrát se to povedlo pouze Chris Evertové.
Teď už její kroky míří do Paříže. Tam, kde loni v napínavém finále porazila Lucii Šafářovou. Tam, kde může oslavit svůj dvaadvacátý grandslamový triumf a zařadit se tak po bok legendární Steffi Grafové.
Už to zní trochu jako obehraná písnička posledních měsíců. Podle tenisových expertů i fanoušků už měla tuto metu dávno zdolat. Leč psychika, její mnohokrát prověřená zbraň, ji už na dvou po sobě jdoucích grandslamech zradila, a tenistka z nich odkráčela zklamaná.
Nyní se zdá, že chmurné časy jsou pryč. Tlak si nepřipouští. „Letos se cítím jinak. Jsem klidná. Nestresuju se, že musím vyhrát. Prostě si to užívám a jsem šťastná,“ přiznala Williamsová.
Dvaadvacet titulů ovšem pro Williamsovou není jediným možným rekordním počinem dosažitelným v příštích měsících. V novém vydání světového žebříčku figuruje na špici už 170. týden v řadě. Pouze Steffi Grafová to zvládla o 16 týdnů déle. S náskokem více než tří tisíc bodů na druhou Angelique Kerberovou a se současnou formou Američanky lze očekávat, že i tento rekord hráčka zlomí.
Čím to je, že čtyřiatřicetiletá hráčka nadále nachází motivaci účastnit se náročného tenisového kolotoče? Odpovědi se zřejmě dozvíme v jejím dokumentu Serena: Jiná strana slávy (Serena: The Other Side of Greatness), který zveřejní 22. června.
V traileru k dokumentu říká: „Ať už na rekordy dosáhnu nebo ne, budu dál hrát, budu dál bojovat a až ucítím, že mám splněno, tak skončím.“
Nezdá se, že by to mělo být brzy.
