Než se s Roland Garros rozloučila Petra Kvitová, uslyšela při rozhovoru s českými novináři: „Víte, že vás Lucie Šafářová vítězstvím nad Šarapovovou vynesla na druhé místo žebříčku? Pozvete ji na pivo?“ Kvitová, jinak rozmrzelá z porážky s Bacsinszkou, se pousmála a odvětila: „Jen ať se tady Šafi ještě snaží. S tím pivem počkáme.“
Jako by tušila, že její kamarádka v Paříži natropí slušný poprask. Ale že se protluče do semifinále čtyřhry a finále dvouhry, to asi ani ona netipovala. „Jsou to neuvěřitelné pocity štěstí,“ řekla Šafářová po vítězství nad Ivanovičovou. „Na túře jsem dvanáct let, denně makám spoustu hodin. A tohle se mi nikdy nepovedlo. O to víc si toho teďka vážím a jenom pomalu mi to dochází.“
Jak se utkání vyvíjelo z vašeho pohledu?
Pomaleji jsem začala, Ana do toho šla a hrála moc dobře. Postupně jsem se dostala do rytmu. Když přišel mečbol za stavu 5:4 ve druhém setu, trošku jsem si uvědomila, že se mi to může podařit. Ne, že bych tomu předtím nevěřila. Ale když jsem to měla konečně dorazit, odešel mi servis a znervózněla jsem.
Jak těžká ta tíha okamžiku byla?
Obrovsky. Stála jsem tam a měla zápas ve svých rukou. Vítězství bylo blízko i daleko. Měla jsem zůstat soustředěná na příští míč. Ale v té chvíli mi lítaly myšlenky všude možně a byla jsem uspěchaná. Za stavu 5:5 jsem se zase uvolnila, řekla si: „Pojď zase do toho. Nenech to tady.“
Napodruhé už jste mač dopodávala. Cítila jste se lépe?
O něco jo. Nebyla jsem úplně svěží, ale trochu jsem se uvolnila.
Nač jste nejvíc pyšná?
Asi na to, že jsem zápas zvládla psychicky. Není jednoduché vyrovnat se s atmosférou semifinále a hrát dobře. Jsem ráda, že jsem dokázala udržet nervy a vyhrát.
Čím dál častěji se vám dařilo levačkou útočit do soupeřčina bekhendu, že?
Na začátku prvního setu jsem míče nehrála tak brzo po dopadu, jak bych mohla. Když jsem pak zrychlila, dostávala jsem se víc do tlaku.
Bylo horko, plný stadion. Jaké to bylo dole v tom kotli?
Dneska byly jiné podmínky než v uplynulých dvou týdnech. Míče daleko víc letěly. Atmosféra byla příjemná, lidi povzbuzovali mě i Anu. Užila jsem si to.
Když jste pak skryla hlavu do ručníku, ukápla nějaká slza?
Jo, měla jsem skleněné oči. (směje se)
Překonává pařížský úspěch vaše nejdivočejší sny?
Každý má své sny. Ale teprve teď, když se mi povedlo postoupit do finále, postupně mi dochází, jak to je úžasné.
Nevynecháte páteční čtyřhru s Mattekovou-Sandsovou proti Hlaváčkové a Hradecké, abyste na sobotní finále singlu pošetřila síly?
Kdepak. Semifinále se nevzdává.
Jana Novotná nám říkala, že vám debl svým způsobem pomáhá. Že se tolik nenervujete. Souhlasíte?
Možná. S Bethanií se soustředím na naši taktiku. Stejně bych v pátek šla trénovat, takže... Je to semifinále, to nezabalím.
Posbírala jste tu deset vítězství ve dvanácti dnech. Věříte si i na singlový titul?
Musím věřit. Hlavně si to půjdu na kurt užít. Už teď je to krásný úspěch. Ale na finále se moc těším.
I když proti vám bude stát Serena Williamsová? Jak se na ni dá vyzrát?
Už jsem s ní hrála hodněkrát. Mám s ní bilanci 0-8. Ale v lednu na Hopmanově poháru už jsem ji skoro měla. To byl super zápas. Byla jsem kousek od vítězství. Jinak je to samozřejmě legenda. Na druhou stranu antuka je její nejméně oblíbený povrch. Musím do toho jít. Nemá ráda moji levačku, leváckou rotaci, servis na tělo. Určitě se ji budu snažit rozběhat.
