Kvitová zahrála 32 vítězných míčů a stejný počet nevynucených chyb. Bavila diváky dramatickými přestřelkami se svou krajankou a kamarádkou. A zaujala i pozoruhodnými dialogy s trenérem Davidem Kotyzou.
„Cucumber dobrý, ale banana better.“ Nebo: „No cauliflower, but cucumber.“ (“Ne květák, ale okurku.“) I takové věty jí říkal kouč, který v neděli slaví 48. narozeniny. Jeho slova zachytily ruchové mikrofony a pobavily diváky.
Co to vlastně mělo znamenat, Petro?
No... Televize ESPN, která to vysílala, za námi přišla před semifinále a říkala, jestli bychom někdy při poradách s Davidem nemohli mluvit anglicky, že oni tomu samozřejmě nerozumí. Tak jsme si z ní udělali trochu srandu, proto ta okurka, květák a podobně, to bylo spíš pro pobavení. Někdy je to příjemné zpestření, říct na kurtu něco srandovnějšího.
Takže to není nějaká šifra?
Ne, říkali jsme to spíš mimo řeč. Nemá to jiný význam.
Proč zrovna banán, květák či okurka?
Nevím, to nás tak napadlo. Nemá to nějaké extra vysvětlení.
Cucumber & banana?! @Petra_Kvitova & Coach Kotyza's @connecticutopen OCC shtick is hilarious. pic.twitter.com/mm70WoWSi1
To museli v ESPN koukat, ne?
Koukali, koukali. Jedna paní z televize nám říkala, že si to hodně přetáčí a pouští si to pořád dokola. Opravdu se u toho nasmáli.
Napsala jste na Facebook, že v New Havenu musí být něco ve vzduchu - jako narážku na to, jak se vám tu daří. Co to tedy je?
To právě nevím, ale asi to ani zjišťovat nebudu. Mně by stačilo, kdyby to tak zůstalo, daří se mi tady, mám to tady ráda. Takže mě opravdu těší, že jsem to vybojovala. Je pravda, že kurt je celkově trochu rychlejší třeba než nějaký pomalejší beton. A to mi trochu víc sedí.
V sobotním finále jste prohrála první set, ale pak už jste na kurtu vládla. Co se zlomilo?
Těžko říct. Myslím si, že první set byl hrozně vypjatý. Přišlo mi, jako by to Lucce trochu vzalo energii. V prvním setu hodně dobře podávala, nebyla šance ji brejknout. Snažila jsem se hrát pořád to stejné, podobně jako v prvním setu. Přišlo mi, že Lucka pak nepodávala až tak dobře. Šance na brejk přišla a první brejk mi hodně pomohl. A ve třetím setu nikdy nevíte, co se stane. Je to finále, může se stát všechno. Ale průběh byl podobný jako ve druhém setu a jsem ráda, jak jsem to nakonec všechno takhle zvládla.
Ještě jednou k Facebooku - po prvním vyhraném zápasu v New Havenu jste tam uvedla, že výhra někdy znamená víc než jen výhra. Byla to, předpokládám, narážka na složité léto, během nějž jste zjistila, že jste prodělala mononukleózu?
Určitě jsem narážela na to. A navíc zápas s Keysovou byl ohromně náročný, taky jsem prohrála první set, musela jsem to otáčet. Před odletem do USA jsem toho navíc moc nenatrénovala. Některé dny máme stavěné tak, abych zase moc netrénovala a nepřehnali jsme to. Ale není to moc sranda to takhle dělat, protože potom v zápase vidíte, že nemáte úplně natrénováno, vidíte ten deficit. Ale odehrála jsem tu nějaké zápasy, tak doufám, že to teď bude lepší.
Jak vám teď je?
No, není mi úplně dobře. Bolí mě snad úplně všechno, tak se těším, že si lehnu do postele a budu spát. Doufám, že dostanu volno, mám hrát až v úterý, to mi snad nějak pomůže. Svaly cítím, ale pořád je pár dnů na to se z toho dostat.
Co od sebe v takovém rozpoložení čekáte v New Yorku?
Odletěla jsem s tím, že zkusím vymáčknout, co půjde. Když nepůjde, tak nepůjde. Je zbytečné dávat na sebe nějaký tlak. Za téhle situace to beru tak, jak to přijde. Jsem ráda, že jsem tady předvedla nějaký dobrý tenis. Grandslam přichází a tam by to chtělo trochu zopakovat. Ale opravdu nevím, jaké to bude. Je to strašně těžko odhadnutelné.
