Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vítězku Australian Open uhranul Nadal. Nefrajeří, říká Kolodziejová

Tenistka Miriam Kolodziejová na litvínovském zimním stadionu. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

19 2015
Vzhlíží k litvínovským hokejistům, teď zaplněný Hlinkův stadion aplaudoval jí. „Všechno si užívám, i když je to velký kolotoč. Díky němu si ale uvědomuju, co jsme dokázaly!“ Usměvavá sedmnáctiletá tenistka s krkolomným jménem Miriam Kolodziejová přijímala gratulace od extraligového klubu za vítězství v juniorské čtyřhře na nedávném Australian Open.

Stála na červeném koberci položeném na ledě. A pak mezi diváky posledního zápasu Vervy se Slavií odpálila tenisáky. „Bydlím kousek od staďáku, a když jsem doma, ráda se na hokej podívám,“ svěřila se dívka, která grandslamový titul dobyla s Markétou Vondroušovou, svou kamarádkou z I. ČLTK Praha.

Kamarády má i mezi hokejisty. Po ramenou ji při zápase se Slavií plácal třeba Kristian Reichel, syn olympijského vítěze a trojnásobného mistra světa. „Chodí se mnou na soukromou ekonomku v Mostě, i když ne do jedné třídy.“

Tenis pinká i s hokejisty z litvínovského áčka Jiřím Gulou a Jurajem Majdanem; s ním prý docela často. „Ale spolu jen trénujeme, nedáváme to na gamy. Zato s Davidem Zímou ano, ale ten už hokej nehraje. Na začátku jsem s ním měla problémy, ale teď už vím, co od něj čekat, tak ho porážím,“ pochlubila se Kolodziejová, která na kurtech potkala i modlu Martina Ručinského, dalšího zlatého olympionika. „Ale nevím, jestli si mě pamatuje.“

Úspěch v Austrálii, kde ve finále porazily německo-belgickou dvojici Hobgarská, Minnenová 7:5, 6:4, přinesl českým juniorkám popularitu. A nejen tu. „Hlavně mi může dát sebevědomí do žen, že mám grandslamový titul, protože už v juniorkách končím. Ještě mě čeká Roland Garros a Wimbledon, pak už sbohem,“ vyhlíží přestup výš.

Tenistka Miriam Kolodziejová na litvínovském zimním stadionu.
Tenistka Miriam Kolodziejová dostává květiny od litvínovského kapitána Michala Trávníčka.

Mezi juniorkami by sice mohla válet ještě celý kalendářní rok 2015, jenže US Open už si zkusila, a tak hodlá přerod juniorky v ženu uspíšit. „Chci si zvyknout, ženy jsou důležitější. V juniorkách se sice podívám na grandslamy, ale to já bych jednou ráda i v ženských!“ Aby ne, když si na nejslavnějších tenisových turnajích planety užívala péči, jakou dostávají i hvězdy.

„Je hrozně příjemné, že se o vás i v juniorském věku starají, jako byste hrála dospělý grandslam,“ líbilo se Kolodziejové. Finále čtyřhry bylo na čtvrtém největším kurtu. „Přišlo dost lidí, ale určitě ne víc jak na hokejové extralize v Litvínově.“

Když se procházela po Melbourne Parku, potkala úplně všechny celebrity světového tenisu. „Hrozně mě překvapil Španěl Nadal. Myslela jsem si, že je frajírek namachrovanej, ale je hrozně příjemný. Pozdraví, směje se na nás, když kolem vás projde,“ uhranulo Kolodziejovou. „Jen Berdych není moc sympatický,“ rýpla si do krajana.

A ženy? „No, u nich je větší rivalita, moc se nesmějí. Ale neodkopnou vás. Když požádáte o fotku, jsou ochotné,“ vykresluje. Jednou by i ona sama ráda patřila mezi nejlepší, sní o elitní světové desítce v singlu. „Jenže teď si ze mě trenéři dělají srandu, že se mám dát jen na čtyřhru. V singlu jsem v Austrálii vypadla ve 2. kole. Ale já chci hrát i dvouhru a zkusit, jestli se prosadím. Čtyřhra, to jsou zadní vrátka,“ podotýká. „Ale hrozně mě baví! Protože to už je týmový sport a výborné odreagování.“

Tenistka Miriam Kolodziejová přijímá gratulaci od litvínovského šéfa Roberta Kysely.
Tenistka Miriam Kolodziejová na litvínovském zimním stadionu.

Dál by mohla tvořit pár s kamarádkou Markétou Vondroušovou. „Sice je o dva roky mladší, ale má stejný plán jako já, tedy vrhnout se do žen. Je fakt talentovaná, potenciál na to má, nebojí se toho. Když spolu poletíme na turnaj žen, mohly bychom si spolu dát čtyřhru,“ maluje si tenistka z Litvínova blízkou budoucnost. Mimochodem na Vondroušovou prý přenesla svůj strach z létání.

Že by byly v Paříži a Londýně ve čtyřhře pod tlakem, to si nepřipouští. „My si tlak na sebe nedáváme. Děláme si srandu, že naše vítězství je náhoda. Ale víme, že jsme si ho zasloužily, protože jsme spolu hrály fakt dobře.

Vlastně jsme ještě neprohrály zápas, takže očekáváme, že Paříž i Wimbledon budou stejné! Když se to podaří, bohatství jim to nevynese. „Jako juniorky nemáme žádné prize money. Dostaly jsme putovní pohár, který zůstal v Austrálii. Ale jsou na něm vyrytá naše jména, to už nám nikdo nevezeme,“ nadchlo ji. „Domů jsme přivezly malý pohár a plyšáka koalu. Jen kytku ne, byla fakt velká a nevešla se do letadla.“

I peníze jsou tedy částečným hnacím motorem k přestupu mezi ženy. „Asi jo, mohlo by se nám konečně něco vracet. Teď mám smlouvu se Štvanicí, tedy s ČLTK Praha, nějaké peníze mi dávají. A hodně mě podporují i rodiče.“ Třeba jim to brzy začne oplácet.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze