Pořád je velkou nadějí českého tenisu, vždyť je mu stále teprve 21 let. Ale zároveň sám uznává, že je hráčem s až příliš nevyrovnanými výsledky. „Moje hra má strašné výkyvy. Týdnů, kdy jsem v optimální pohodě a dokážu zahrát tenis, který umím, je strašně málo,“ prohlásil.
Věděl, že nešlo o první velkou šanci, kterou si nechal uniknout. Na Australian Open prohrál s Viktorem Troickým, na Roland Garros nestačil na Leonarda Mayera, což nejsou slabí, ale ani nepřekonatelní soupeři.
Letos už vůbec prohrál hodně těsných zápasů, ať už třísetové brazilské bitvy s Fogninim či Cuevasem nebo vyrovnaný střet v Miami s Delbonisem.
Zpravodajský souhrnPřečtěte si o čtvrtečních zápasech |
„Je potřeba se nad sebou zamyslet a už konečně pochopit, že pokud se chci prosadit, musím tyhle zápasy zvládat. Už to přestává být legrace,“ prohlásil 45. hráč světa.
Veselý ví - a také to často slýchá - že je jednou z největších nadějí českého tenisu. Připouští, že si velká očekávání nechává až moc vniknout do hlavy.
„Tím, že jsem profesionál, tak pociťuju tlak ze všech směrů. Tak nějak se to valí a když přijde neúspěch, tak všichni všechno vidí hned černě,“ přemítal. „Možná i to mě svazuje. Nečtu noviny, diskuze nebo facebook, ale člověk pociťuje, že když se nezadaří, tak je ten špatnej.“
Britský tenista James Ward vyřadil ve Wimbledonu Veselého.
Ve Wimbledonu ho povzbuzovalo - ale také svazovalo - vědomí, že má velmi příznivý los. Po odhlášení světové sedmičky Davida Ferrera byl nejsilnějším hráčem v jeho části pavouku Fabio Fognini, 28. tenista žebříčku.
„Los byl naprosto skvělý. Myslím, že takový je přáním mnoha hráčů. Ale tohle není poprvé, co jsem odevzdal zápas s jasným outsiderem,“ nešetřil Veselý sebekritikou.
Sráží ho i vědomí, že umí zahrát skvěle. „V tréninkových zápasech porážím fakt dobré hráče jako Thiema, Stachovského nebo Fogniniho. A pak přijdu na zápas a předvádím tohle...“
Snad i proto od sebe čeká až příliš. „Možná víc, než na co mám.“ Na druhou stranu: dříve už dokázal, že umí hrát i s nejlepšími. Loni ve Wimbledonu zdolal Monfilse. Letos hned na začátku roku vyhrál turnaj v Aucklandu, kde porazil Gulbise či Andersona. V Bukurešti cestou do finále zastavil třeba chorvatského obra Karloviče.
„Člověk si vždycky s odstupem řekne, že jsem stále mladý, je mi 21 let, celá kariéra je ještě přede mnou. Ale myslím si, že vymlouvat se jenom na věk nemá smysl. Člověk žije současností a žije tím, co se momentálně děje,“ říkal. „Vím, že mám určitě na víc než na 2. kolo grandslamu nebo i ostatních turnajů. Bohužel ale něco chybí. Něco, co tu mou spoušť možná spustí.“
