„Ze začátku to bylo docela těžké, když se mě všichni novináři ptali na rozhovor a okamžitě začali pokládat jednu otázku o bratrovi za druhou. Chápu, že to lidi zajímá, ale někdy to bylo už moc. Teď na Slovensku, kde hraji, to bylo ještě horší, protože Slovinsko hraje kvalifikaci o mistrovství světa proti Slovensku. To bylo pořád dokola,“ usmívá se šestadvacetiletá opora Dobrých anjelů Košice.
Po čase se ale naučila otázky na čtyřiadvacetiletého Jana přijímat v pohodě a přestala se jim vyhýbat. Když byl v loňské sezoně vyhlášen nejlepším brankářem La Ligy a stal se jedním z nejlepších mužů ve svém sportovním oboru na světě, pochopila, že otázky neustoupí. Aktuálně se o něj uchází třeba Manchester United.
„Mám Jana strašně moc ráda a vždycky to bude můj malý bratr. Občas jsem i trochu žárlila, když jsme spolu šli po ulici ve Slovinsku a lidé si mu říkali o podpis a mě úplně minuli. Teď už občas chtějí podpis i ode mě. Moc ho v jeho úspěchu podporuji a vím, že dělá to stejné. Snažím se jednou ročně letět do Madridu, abychom se aspoň chvíli viděli. Jinak už se shledáme tak maximálně na Vánoce,“ popisuje svůj vztah s bratrem Oblaková.
I přestože jsou od sebe většinu roku tisíce kilometrů, nezapomínají na vzájemnou podporu.
„Dobře jsem se naučila rozumět fotbalu a on slušně rozumí basketbalu. Před každým zápasem si posíláme zprávy s přáním štěstí. Pokud pak ten druhý zvítězí, přijde ještě sms s gratulací, pokud ne, nic si nepíšeme. Jsme oba soutěživí a vím, jak je naštvaný, když prohraje,“ vypráví dál.
Teď však životní sezonu prožívá starší sestra. Nejen, že byla jedním z hlavních lídrů Dobrých anjelů (na mezinárodní scéně si říkají Good Angels) při cestě za titulem na Slovensku a tažením do čtvrtfinále Eurocupu, ale ženská reprezentace Slovinska se historicky poprvé probojovala na mistrovství Evropy.
„Před pár lety byla ve Slovinsku velká vlna kritiky, že mužský basketbal je na tom dobře a ženský nic. Začaly trochu větší investice a asi i to je trochu klíčem ke zlepšení. Dorostly dobré hráčky jako třeba Nika Baričová a postoupili jsme na šampionát,“ říká Oblaková.
Pouhým postupem na šampionát do Prahy a Hradce Králové to ale končit nemusí. Slovinky v nabité skupině C sice v první utkání nestačily na favorizované Francouzky, ale i tak padly jen o dva body, a to právě Oblaková mohla v závěru trojkou otočit skóre.
Ve druhém utkání už ale byla klíčovou postavou obratu desetibodové ztráty a Slovinsko si poradilo s Řeckem 59:56.
„V prvním zápase jsme měly i trochu smůly. Celou dobu jsme se držely na kontakt a Francie už byla v závěru docela nervózní. Bohužel mi tam nepadla ta trojka a prohrály jsme. I tak ale nebyl důvod ke smutku. Trenér nás pochválil a řekl, že máme na výhru ještě dva pokusy. Hned v druhém zápase to vyšlo,“ popisuje Oblaková.
MÁM! Jan Oblak, gólman Atlétika, chytá míč před dorážejícím Comanem z Bayernu.
V pondělí čeká Slovinsko klíčový zápas se Srbskem, který rozhodne o případném postupu ze skupiny, který by byl pro Oblakovou a spol. dalším pokračováním historického úspěchu.
„Zápas se Srbskem bude boj o všechno. Můžeme postoupit ze skupiny a potopit obhájkyně titulu, nebo pojedeme domů. Přijelo sem do Prahy za námi obrovské množství fanoušků a nechceme, aby už museli domů. Uděláme pro to všechno,“ uzavírá Oblaková.
