"Z Německa jsem přijel až 31.prosince ve tři odpoledne. Doma jsem moc nepobyl, takže za každou chvilku navíc s rodinou jsem moc rád," uvedl házenkář Filip Jícha.
Dnes už české eso, elitní kanonýr Kielu a plzeňský odchovanec, na ranním tréninku v hale na Slovanech scházet nebude.
Do prvního utkání českého týmu na mistrovství Evropy v Rakousku proti Španělsku zbývají jen dva týdny. Už se vám zvyšuje adrenalin?
Šampionát už mám v hlavě hodně, bundesliga jde do pozadí. Teď si užiju pár dnů tréninku s nároďákem v Plzni a už se všichni moc těšíme na Euro.
U nás se o turnaji zatím moc nepíše. Počítám, že v Německu, kde je házená fenomén, je to jiné.
Když tam čtete různé deníky, už se o mistrovství Evropy všude píše ve velkém. Být v Rakousku se považuje za čest a i my to tak cítíme. Chceme se připravit co nejlépe, dobře reprezentovat sebe a celou českou házenou.
A konečně s výjimečnou házenkářskou generací udělat skvělý výsledek na velkém turnaji?
Já bych nerad říkal něco velkohubého. My se tam jedeme porvat o postup ze základní skupiny, kde nás čekají silní Španělé, Maďaři a Francouzi. Pevně věřím, že je v našich silách dostat se do další fáze.
To znamená, že alespoň jednoho ze soupeřů musíte ve skupině dostat pod sebe. Jaký je ideální scénář?
Může se stát všechno. Třeba porazíme Maďary a Španěly, budeme mít dva body do další fáze a může z toho vyjít hodně dobrý výsledek. Ale stejně tak se může stát, že třikrát prohrajeme o gól, budeme se na sebe smutně dívat a za čtyři dny pojedeme domů. Proto teď nechci nic plánovat. Ale bezpečně vím, že je v našich silách postoupit.
V čem k tomu může pomoci poslední soustředění v Plzni?
V důležitých detailech. Ve věcech, o kterých se hodně bavíme. Všichni víme, že postupný útok je Achillovou patou české házené. Že nescházíme na velkých akcích, za to můžeme děkovat hlavně výborným gólmanům a naší obraně. Ale teď se snažíme v postupné fázi zlepšit. Hodně diskutujeme, bavíme se o konkrétních věcech, které na hřišti musíme dělat. Nebudeme v tom špička, ale posuneme se dál.
Moc času ale nezbývá, vlastně jen pár tréninků.
Ale také přípravné zápasy na turnaji v Dánsku, ty jsou moc důležité. Při nich se musíme maximálně koncentrovat právě na konkrétní činnost, kterou si předem řekneme. Zápas je něco jiného než trénink, všechno je rychlejší, je méně prostoru. A bavit se spolu hodláme hodně i mimo hřiště, všechno podřídíme úspěchu. Je tady parta a trenéři, kteří táhnou za jeden provaz.
