Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Také chlap jako hora touží po domově a kamarádovi

13 2000
-
Hokejista Jiří Dopita budí respekt. Málem dvoumetrový, štíhlý a přirozeně silný chlap mluví klidně a obvykle vážně. Jedenatřicetiletý kapitán Vsetína tvrdí, že má v sobě jistou nedůvěřivost vůči cizím lidem. Měří si je pronikavým zkoumavým pohledem. Dokáže být zdvořilý, přátelský i občas zavtipkovat. Nesměje se nijak hlasitě, pouze jakoby nesměle roztáhne ústní koutky. Názory na zásadní věci má pevně srovnané v hlavě. Je znát, že ho jen tak někdo o jiné pravdě nepřesvědčí. Nepropadá hlubokým emocím, vystupuje realisticky až skepticky, chrání si svoje soukromí. Podobně se chová i na ledě. Zpravidla se kontroluje, když dá gól, nevymýšlí teatrální gesta. V kabině nerad řeční. Výjimečně ztratí nadhled a nechá v sobě vznítit rozčilení.

O POVAZE, TVRDOSTI A RODINĚ

Na ledě působíte chladnokrevně. Co se musí stát, abyste ztratil nadhled?

Nesnáším filmování. Spousta hokejistů hraje zákeřně, píchají, hákují, ale jen se jich člověk dotkne, už se válí po zemi. Tohle mě dokáže naštvat.

A potom se neudržíte?

V životě bych nikomu zákeřně neublížil. Snažím se hrát tvrdě, ale čistě. Zákroky zezadu, sekání, píchání do hokeje nepatří.

Občas na někoho vyletí vaše pravačka. To je ve vzteku?

To jsou chvilkové věci. Občas jsem naštvaný. Ale s nikým se neperu.

Nedávno hrál Vsetín na Spartě a vy jste měl poměrně ostrou potyčku s drobným Martincem. Lidé si asi říkali, proč ten Dopita vyjel zrovna na něj?

To je zrovna jeden z těch, co píchají a osekávají, ale když na něj sáhnete, vyhodí nohy až do stropu. Má prostě tenhle styl, jako třeba Leška ze Zlína. To jsou typy hráčů, kteří hrají sprostě, ale nedokážou nic přijmout. Ale o nic nešlo, jen malinko vzplály emoce.

Už je to skoro legenda: vypráví se, jak jste na mistrovství ve Švýcarsku řekl jednomu spoluhráči: Ještě jednou a zlomím ti ruku! Jak to bylo doopravdy?

Neříkám, že občas někomu něco neřeknu nebo nezvýším hlas. To je normální, že si věci vyříkáme. Ale že bych někomu řekl, že mu zlomím ruku, to v žádném případě. To jsem neřekl nikomu ani ve Vsetíně. Nemám rád, když se řve. Beru to podle sebe, jako mladý jsem taky nesnášel, když na mě někdo řval.

Jako mladý jste asi netušil, kam to dotáhnete. Čeho byste ještě chtěl dosáhnout?

Všechno jsem si už splnil. Hraju jenom proto, že mě to baví.

Stálo vlastně za to prožít celý život jenom s hokejem?

Stálo. Já vlastně využil toho, k čemu jsem byl nadaný.

Co všechno jste musel zaplatit za slavnou kariéru?

Vlastně nemám vyloženého kamaráda, někoho, s kým bych si popovídal úplně o všem. Spoluhráče beru, mám je rád, ale vyložené kamarádství to není.

Jak snášíte ztrátu soukromí?

Není to zase tak strašné, kromě hokeje se ví, že mám manželku, syna a psa, jinak nic. A co se povídá, to je mi jedno.

Čemu nebo komu věříte?

Snad rodině. V nic nevěřím. Jenom v to, že budu zdravý a budu hrát hokej. Vlastně věřím v hokej.

K čemu povedete syna?

Aby byl šťastný a zdravý. Jestli bude rybář nebo kytarista nebo doktor, je mi jedno. Vidím na některých rodičích, že dítěti je osm, a už ho vidí v NHL, jak bude vydělávat miliony. To je nesmysl.

O VSETÍNU, SPARTĚ A BUDOUCNOSTI

Říká se, že Vsetín ideálně funguje. Prošli jste nějakou krizí?

Špatné bylo, když před touto sezonou odešli Broš s Kratěnou, to bylo hodně vypjaté.

Vyčítáte jim odchod?

Nechali se zblbnout, řekli jim, že Vsetín stoprocentně končí, agent jim zamotal hlavu. Dostali od Sparty nůž na krk: buď podepíšete do zítřka, nebo můžete jít, kam chcete. Tak asi vsadili na jistotu a šli. Ale v situaci jako oni bylo dalších dvacet hráčů tady, a nikdo to neudělal. Byli jsme domluvení, že pokud to tady skončí, půjdeme všichni naráz a nebudeme se trousit po jednom.

Vy už jste se také jednou rozhodoval mezi Spartou a Vsetínem. Co rozhodlo pro Vsetín?

Už jsem byl rozhodnutý pro Spartu, ale pak přišel Vsetín. Nechal jsem se zlákat, bylo to blíž k domovu. Jednání Sparty se mi zdálo nátlakové, všechno převáděli na peníze. Ve Vsetíně jsem cítil pohodu a klid. To rozhodlo.

Je možné, že skončíte ve Spartě?

Možné je všechno, končí mi smlouva. Ale určitě bych tam nešel potom, co by Sparta vyhrála titul. To určitě ne.

Proč?

Říkalo by se, že chodím jenom do nejlepšího mužstva.

Je možné, že zůstanete ve Vsetíně?

Opakuju, všechno je možné. Můžu jít do Sparty, můžu jít do Německa. Nic nevylučuju.

Ani Švédsko nebo Finsko?

No, to už se mi zdá daleko.

Jak dlouho ještě může kouzlo Vsetína vydržet?

Snad ještě letos...

Nebude vám líto po tolika letech a po tolika titulech odejít?

To mužstvo se hodně vyměnilo. Hraju hokej, není mi sice vyloženě jedno, kde hraju, ale když půjdu jinam, budu hrát jinde. Já ve Vsetíně nechci zůstat bydlet, nechci tady žít. To třeba v Olomouci, kdyby byl hokej, to by se mi líbilo. Tam se chci usadit, chtěl bych se tam konečně nastěhovat do svého baráčku. Ale asi tam nepobudu dlouho, začne sezona a v Olomouci hokej asi jen tak nebude.

Nechcete klub koupit?

(smích) Kdyby ho koupila Mladá fronta, tak bych tam šel dělat prezidenta...

Vypadá to, že vám chybí domov.

Nemám zázemí, nějaké oblečení mám ve Vsetíně, jiné v Šumperku. Mám věci po báglech, ani pořádně nevím kde. Ale to se nedá nic dělat.

Věříte na klubismus, na věrnost?

Ne, nevěřím. V Olomouci jsem zažil titul v roce 1994, atmosféra byla úžasná, vyprodáno. To se mi líbilo a je škoda, že tam hokej skončil. Ale že bych byl Vsetíňák nebo Sparťan, to ne.

Ale lidé si myslí, že Vsetín rovná se Dopita. To není pravda?

Ne.

Opravdu v týmu funguje parta? Není to jen mýtus?

Stýkáme se mimo led, chodíme spolu do sauny nebo na ryby. Je to dané tím, že Vsetín není tak velký jako Praha. Kluci se rozjedou a mají to k sobě tak daleko jako my do Zlína. Tím to je.

Bývalý spoluhráč Antonín Stavjaňa před časem právě vsetínskou partu zpochybnil. O čem muvil?

Chtěl na nás hodit nějakou zodpovědnost, která nám nepříslušela. Není to nic závažného.

Něco osobního?

Vsetín mu dlužil nějaké peníze. On si myslel, že se za něj postavíme a řekneme, že dokud nedáte Tondovi peníze, nebudeme hrát. Ale to byly peníze z konce sezony, co nemělo vyplaceno dalších deset kluků. Tak proč bychom dělali čachry kvůli Tondovi, když kluci měli problémy taky. Může se to stát každému, ale přece nepřijdu a neřeknu: Pánové, nehrajte, oni mi dluží peníze. To je nesmysl.

Vztahy se Stavjaňou ale máte v pořádku?

Určitě. Uznávám ho jako hokejistu i jako člověka, který to má v hlavě srovnané.

Třeba budete jednou trenérská dvojice?

Jé, to nevím. Já ani nevím, jestli budu někdy trénovat.

Co lze udělat pro mužstvo?

Bránit, bojovat, hrát do těla. Zápas se ale taky může odklouzat, s nikým se nesrazit, jenom si najíždět a párkrát vystřelit.

Je hodně hráčů, kteří se jen kloužou?

Jsou takoví. Ale je to dáno i typem hokejisty. Nemůžete chtít po někom, kdo má sedmdesát kilo, aby to boural. Někdo je zase brejkový hráč... Jde o to, aby mužstvo bylo dobře namíchané.

No vidíte, a pak že nemůžete být trenér...

Jenom teoretik.

A také se říká, že Vsetín trénujete vy s Čechmánkem.

Tomu se smějeme. To se vždycky dobře pobavíme.

O NHL A KANADSKÉM HOKEJI

Stále není objasněna záhada, proč jste nezkusil NHL?

Chci hrát hokej, abych se bavil, abych byl na ledě. Ne sedět dvě třetiny na lavičce. A zatím jsem nikdy necítil opravdový zájem. Až teď z Floridy, ale zase jsme se nedohodli na penězích.

Není vám líto, že jste mohl od třiadvaceti hrát na vrcholné úrovni NHL?

Ne. Ničeho nelituju. Zahrál jsem si hokej, jak jsem chtěl. Mám z toho radost a to je nejdůležitější.

Šel byste na farmu?

Všechny peníze bych tam nechal a vrátil se. Chci hrát. Nebudu ve třiceti sedět na střídačce a dívat se, jak mi utíká kariéra.

Před lety v Berlíně vás trénoval Kanaďan Andy Murray, nyní kouč Los Angeles v NHL. Mluvili jste spolu o vašich nadějích v zámoří?

Mluvili, říkal, že by mi pomohl, že bych tam mohl hrát. Byl to sice magor a fanatik, ale neměl jsem s ním problémy. Akorát jednou. Dostal jsem dvě minuty za zahnutou hokejku. On za mnou přišel o přestávce a začal strašně hulákat. Řval: Tak ty chceš hrát NHL? Ty? A já mu v klidu odpověděl: Nechci. To byl úplně na infarkt.

Dá se říct, že kanadský hokej neuznáváte?

Všude mají dvě lajny vynikající, ale zbytek je jenom kompars, který chodí na led občas, aby si ti hlavní odpočinuli.

Před Floridou jste už patřil Bostonu a New York Islanders. Neměli zájem?

Ale jo, občas někdo zavolal. Byla řeč o 200 000 dolarů, to by byla jasná směrovka na farmu. Ani jsem se s nimi nebavil.

To máte dobré, vystřídal jste už tři kluby a nikdy jste tam nebyl...

(smích) Střídám to. Teď bude Pittsburgh.

Souhlasíte s Jágrem, že moc Čechů v jednom týmu není dobré?

Bavili jsme se o tom s Hlinkou. Jestli v Pittsburghu chtějí udělat český tým, tak je každý zmlátí.

Ale v Naganu také byli jenom Češi a nikdo vás nezmlátil?

Protože v Naganu měli všichni jenom hokejisty, a ne rváče a blázny. Nestalo se, že by mi někdo dal loktem do obličeje nebo krosček.

O FANOUŠCÍCH, AGRESIVITĚ A KAMENECH

Často říkáte, že vás zlobí agresivita diváků. Je to vážně tak zlé?

V Evropě se jdou lidi na hokej pobavit. U nás je to takové pořvávání, dost agresivní, nepříjemné nadávky. Je to rok od roku horší. Dřív to byly jen skupinky, ale přibývá toho.

Ovlivňuje atmosféru stav společnosti?

Asi hraje roli závist. Každý si myslí, že hokejista vydělává desítky milionů, ještě si tyhle nesmysly přečte občas v novinách.

Nepomohlo by tedy, kdyby se platy zveřejnily? Nepsaly by se spekulace, ale pravda.

To by nepomohlo. U nás šlo všechno hrozně rychle. Pár lidí je na tom velmi dobře finančně, ale spousta lidí žije od výplaty k výplatě, pak se podívají na hokejisty a řeknou, oni trénují dvě hodiny denně, pak si zahrajou zápas a mají za to takové peníze. Ale nikdo nevidí tu práci, co musel kluk udělat od malička, jak ráno vstával, každé léto trénoval třikrát denně.

Myslíte, že lidé by byli agresivnější, kdyby věděli, jaký máte plat?

Myslím, že jo. Určitě. Teď na nás řvou jenom venku, ale potom by se přidalo i publikum doma. Nepovede se pár zápasů a už by křičeli: Za ty peníze, a flákáte se tam!

Jste tedy zastánce utajení platů, ale přitom když se bavíme o NHL, zcela otevřeně mluvíte o milionu dolarů, tedy 35 milionech korun za rok. Jaký je v tom rozdíl?

Ale je to NHL, tam se to stejně zveřejňuje.

Právě. A žádnou závist nebo nenávist to nevzbuzuje.

To je něco jiného. Plno lidí bere NHL jinak než českou ligu. Myslí si, že v NHL hrají daleko lepší hokejisti, což já si nemyslím.

Kde až ta agresivita publika skončí? Budete chodit na zápasy tunelem?

Doufám, že ne. Jenže už teď člověk neví, jestli nějaký magor po vás nehodí kamenem. Začne play off a budou se dít věci. Nejde o to, že bych se bál, že mě někdo zmydlí. Ale na led lítají věci. Někoho trefí do hlavy a hokejista bude mrzák nadosmrti.

Otravuje vám to život? Kazí radost ze hry?

Je mi to líto. Člověk se snaží hrát hlavně pro lidi, aby z toho něco měli. A oni nám nadávají.

Autor:


Témata: Andy Murray, nůž




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze