"Na Olympu ještě pořád jakožto mladá hráčka nosím společně s dvěma spoluhráčkami vody," říká pohledná slečna z Příbrami.
"Někdy už těm starším holkám závidím dospělácký život," vtipkuje Andrea a upozorňuje, že její příjmení se nečte foneticky. Zdvojené "s" je třeba číst jako "š". "Hodně lidí v tom chybuje, ale už jsem si zvykla," směje se dívka, jejíž otec pochází z Maďarska.
Rodina žije v Příbrami. "Podporují mě. Jezdí do Prahy na každý domácí zápas," tvrdí Kossányiová. Sama do metropole často dojíždí. A to i přesto, že v Praze studuje sportovní gymnázium v Přípotoční a zpravidla dvakrát denně trénuje na Olympu.
"Dostala jsem sice pokoj na sportovní ubytovně ve Stromovce, ale do Příbrami je to kousek. Navíc: všude dobře, doma nejlíp," říká studentka 4. ročníku.
Na jaře ji čeká maturita. "Snad to zvládnu. Ve škole mi vycházejí vstříc, jsem jim vděčná. Mám individuální studijní plán." Ze školy nemusí na trénink nikam daleko cestovat. "Do haly Olympu to mám pěšky pět minut," libuje si.
K volejbalu se dostala na základní škole v Příbrami, kde nejprve navštěvovala kroužek míčových her. "V páté třídě jsem šla do sportovní třídy a tam už se začal hrát volejbal. Každé léto se jezdilo na soustředění na kola a v zimě zase na hory. Ráda na ty časy vzpomínám," tvrdí.
Později ji vybrali do krajského centra mládeže, kde zářila. Začaly se hrnout nabídky. Chtěli ji do Českých Budějovic, Liberce, Brna i Prahy. "Už to vypadalo, že půjdu do Brna a budu dvě stě kilometrů od domova, ale nakonec vyhrála Praha. Tu mám jen půl hodinky cesty z Příbrami. Vyhovuje mi to," dodává Andrea Kossányiová.
Za svůj největší úspěch považuje kromě seniorské reprezentační premiéry bronz z juniorského evropského mistrovství. Pořadatelé ji navíc vybrali do týmu hvězd.
Zatím nejlepší sezonu prožila vloni na jaře. S Olympem získala zajímavý hattrick - medaili ve třech věkových kategoriích. S juniorkami zlato, a tedy titul, stříbro mezi kadetkami a s ženami bronz.
"V té sezoně jsem si v šestnácti letech poprvé vyzkoušela ženskou extraligu. Byl to zápas o bronz proti Frýdku-Místku. Trenér Mitač mě povolal z dorostu a já myslela, že celý zápas prosedím na lavičce. Nakonec jsem nastoupila a druhý zápas dokonce i v základní sestavě," vzpomíná.
A sny do budoucna? "Odmaturovat a zahrát si v nějaké pěkné zahraniční zemi."
