Chodím do parku, v tom mě nikdo neomezuje. A když chci strávit půl dne ve městě, vyřídím si propustku. Jednou jsem došla dolů na Smíchov a prošla jsem si obchody. Měli tam slevy, tak jsem si koupila dvě trička.
Je hodně dobře, že se takováhle klinika udělala. Chyběla tady. Když byl člověk operovaný ve větších nemocnicích, rehabilitace pak bývala problém. Připadám si, že snad ani nejsem v Čechách. Jsou na mě hodní. Všechno, co potřebujeme, nám udělají.
Byla jsem zvyklá na něco jiného. V nemocnici jsem se vždycky bála někde zaťukat a na něco se zeptat, abych nedostala vynadáno. Musela jsem si na to zvykat, ale teď už mi ta ochota přijde normální. Máme možnost si za příplatek padesáti korun na den objednat nadstandardní jídla, je tu výběr z pěti menu.
Já jsem toho využila. V každém menu je zeleninový salát, v poledne si je dávám hodně. Jsou dobré, ochucené. Ve výběru většinou bývá něco z kuřecího masa. Na to, že je to nemocniční jídlo, mi to chutná.
Ale hlavně se tu léčím. Ještě si musím hlídat, abych neudělala nějaký prudký pohyb zády. Ale můžu i sedět a nic mě nebolí. Je to velká úleva.
Každý den mám od devíti bazén, v jedenáct se mnou cvičí fyzioterapeutka. Různě mě protahuje a stará se mi o jizvu. Učím se cviky, v kterých pak budu moci pokračovat doma. Od pondělka cvičím v posilovně.
Pod dohledem, s páteří nemám zkušenosti a nerada bych ublížila. Ale už jsem při leg pressu nohama zdvihla přes sto kilo.
Vedro zvládám dobře. Kdybych byla zdravá, tak bych závodila teplo by mi asi dělalo ještě větší problémy. A říkám si, že lidi v tom musí pracovat. Já nemám tolik aktivního pohybu. A pak si tady zatáhnu žaluzie a jsem ve stínu. A můžu se schovat i v bazénu.
