„Byl to největrnější závod, jaký jsem v životě absolvoval. Pravá ruka mě bolí tak, že by mi ji mohli uříznout, právě kvůli bočnímu větru odtáhla celý finálový závod sama,“ dodal úřadující mistr světa.
Před šampionátem jste říkal, že se tentokrát nenecháte zaskočit jako před rokem v Poznani. Přemohl vás tedy vítr?
Dá se to tak říct, byly vlny jako blázen, takže to finále nebylo tolik o fyzické kondici, jako spíš o boji s živlem. Moc jsem to nezvládal, tohle se nedá natrénovat, spíš to člověk musí mít v sobě. Ti dva přede mnou zkrátka byli lepší.
Na první pětistovce jste byl ještě druhý. Do té doby jste vítr zvládal?
Ono foukalo čím dál víc a já se v tom pak trápil, nebo spíš plácal. Když mě předjel Griškonis, nabral jsem ve vlnách pár krabů, takže jsem nakonec byl rád za třetí místo. Mohlo to dopadnout i hůř, jen těsně za mnou projel cílem Belgičan Obreno.
Mohly vám tedy vaše první závody v sezoně ukázat, jak na tom jste?
Vítr nemusím, ale myslím, že i kdyby nefoukalo, měl bych s mojí současnou formou co dělat. Přesvědčil jsem se, že jsem nebyl úplně dobře připravený. Mám co zlepšovat, aby to za tři týdny na Světovém poháru v Lucernu vypadalo líp. Takhle jsem to měl i před rokem, ale když se mi nakonec povedlo závěrečné soustředění, na šampionátu ve Francii pak vypadalo moje veslování úplně jinak. Jen doufám, že teď se dostanu k ideálu rychleji.
Co byste konkrétně chtěl změnit?
Potřebuju se víc rozjezdit, abych se dostal do obvyklé vysoké frekvence. Zatím mě to stojí hodně dřiny.
Nemůže podobně foukat i na olympijských hrách v Riu?
Může, a údajně je to docela pravděpodobné. Já ale doufám, že tam foukat nebude. Aspoň ne tak strašně jako teď tady.
Máte z větru na olympijské dráze obavy?
Kupodivu to se mnou nic nedělá, strach nemám. Co bych s mohl dělat? A víte co? Před olympijskými hrami v Aténách v roce 2004 taky říkali, že tam určitě bude foukat, a nakonec to tak hrozné nebylo.
Damir Martin z Chorvatska vás na evropském šampionátu překvapil už podruhé. Radoval se hodně?
Jasně že měl radost, porazil přece mistra světa... (smích) Jenže nešlo o hlavní závod sezony. Doufám, že až přijde ten nejdůležitější den, tak se budu radovat já. Třeba jako loni v Aiguebelette.
