"Po poslední zatáčce doprava, co vede na širokou silnici směrem k cíli, jsem se dostal na dobrou pozici. Cíl byl ještě daleko, 300 metrů. Tak přemýšlím: Mám už nastoupit? Co když tím rozjedu spurt někomu jinému? Ale jezdec za mnou, Bettini z Mapei, jel už na doraz, z vláčku vystoupil a za mnou vznikla díra. Věděl jsem, že když za to teď vezmu, budu mít poměrně velký náskok a může to vyjít."
Paříž, to je spurtérský Ventoux. Zdejší koncovka Tour má i pro Svoradu nenapodobitelné kouzlo. "Dav lidí, Vítězný oblouk, slavnostní kolečko pro všechny. Jen tady si vítězství opravdu vychutnáte. Na Giru či Vueltě mají už během vyhlášení všichni sbaleno a mizí pryč."
Čtyři roky po ukončení kariéry přijíždí 40letý Svorada ke schůzce v džínových šortkách a tričku na horském kole. "Střídám ho se silničním půl na půl." Aby si občas jen tak pro radost zaspurtoval, ho vůbec nenapadne. "Když se dostanu na kolo třikrát týdně navečer, je to vlastně neustálé začínání. Už v sobě závodnické pocity neoživím."
Zato kdysi prožíval nejen při spurtu pocity čiré euforie. "To se pak dostáváte do transu, kdy cítíte, že vám tělo funguje perfektně, můžete přeřadit na těžší převod a rozjet to ještě rychleji."
Pomalu nejezdí Svorada dnes ani v autě. "Ale tam pocitu opojení z rychlosti nedosáhnu. Jakmile za vás šlape motor, je to o něčem úplně jiném."
S ženou a dvěma dětmi žije na kraji Brna v Ostopovicích, kousek od Pavla Padrnose. "Obě naše manželky odtud pocházejí, my se přistěhovali."
Jedenáctiletá dcera Kateřina řádí mezi roztleskávačkami, sedmnáctiletý syn Ján závodí na horských kolech. Při mistrovství republiky vyhrál v týmu s Terezou Huříkovou štafety. K jiné disciplíně se odklonil také Svorada starší, je manažerem týmu horských kol Merida. Navrch i obchodním zástupcem italského Lampre, válcoven plechu. Tedy firmy, která sponzorovala stáj, kde prožil nejlepší cyklistická léta.
Vyhrál tři etapy na Tour i Giru, pět na Vueltě. Na Tour oblékal zelený dres pro nejlepšího spurtéra.
"Za mé éry zářili Cipollini, Zabel, zažil jsem na sklonku jeho kariéry Abdužaparova i začátky Petacchciho. Tehdy byla soupeřů spousta. Současná spurtérská špička je mnohem užší."
A z ní vyčnívá Mark Cavendish. "Že je rychlý, jsme věděli, má přípravu z dráhy," povídá Svorada. "Jenže letos udělal skok v kopcích. Třeba na klasice Milán – San Remo. Tam se Cipollinimu až na sklonku kariéry podařilo přejet i poslední dva kopce a konečně vyhrát. Cavendish totéž dokázal letos hned při premiéře. Má našlápnuto, aby se jednou stal nejlepším spurtérem historie."
