"Ovšem byl bych rád, kdybychom do Sydney jeli se umístit a ne se jen zúčastnit, jako tomu bylo v Atlantě, kde jsem dokončil závod sám. Kdo by měl v týmu podle mě být?" zamyslel se. "Preferoval bych cyklisty, kteří mají profesionální smlouvy v zahraničí. Když mám říci jména, tak hlavně Padrnos, pak asi Kadlec, Hruška, nebo někdo z domácí stáje ZVVZ, která také hodně závodí v zahraničí."
Ožehavé téma, kopce, které tento vyhlášený sprinter nemá příliš v lásce, mu nevzalo náladu. "Samozřejmě se dají kopce natrénovat, tak aby člověk alespoň v pohodě stíhal limit v nejtěžších etapách například Tour de farnce, ale kdybych se zase zaměřil jen na vrchařský trénink, určitě bych ztratil rychlost ve spurtech. Příkladem je třeba Eric Zabel, který to zkusil a dneska ho na bedně po závodě skoro nevidíte, ikdyž třeba získá zelené tričko pro nejlepšího vrchaře," vysvětluje.
Vzpomínka na pocity, s nimiž nastupuje do horských etap na Tour nebo Giro, mu vrásky na tváři nepřidělají. "Když mám formu, tak to jde. Musím je odjet tak, abych pak, v etapách, které mi budou víc vyhovovat, mohl třeba zase uspět," vysvětluje na krátko ostříhaný, šlachovitý sympaťák, který už je podle svých slov částečně finančně zajištěn i na dobu, kdy bude na kole jen jezdit na projížďky.
Při dojezdech etap, kdy se nejlepší spurteři často řítí k cíli vysokou rychlostí rameno na rameni se soupeři a hrůzné pády v těchto situacích nejsou vyjímkou, podstupuje Svorada instinktivně. "Nemůžete o tom přemýšlet, ta situace se narodí a musím rychle reagovat a mít strach ani nestuhnu," vysvětluje. "Na pokoji to pak vidíte jinak, ale na kole nejde udělat nic jiného."
Do sezony má chuť, na kole se cítí výborně, i když pro chřipku nestihl úvodní závod a nyní se mezi nejlepší v etapovém závodě ve Francii nevešel, v etapách byl nejlépe devátý a dvanáctý. "Dojel jsem, ale umístění není důležité, hlavně, že se mi jelo dobře," konstatuje.
