Svoboda si do první výsledkové kolonky zapsal čas 7,66 sekundy, který byl sice o 22 setin pomalejší než jeho osobní rekord, zato byl nejlepší v této halové sezoně. Třicetiletý překážkář se s ním zařadil na 8. místo, ale jen osm setin za jedničku rozběhů, Francouze Martinota-Lagardea.
„Jsem spokojený, protože jsem se bál stát, běžet tady. Celou dobu jsem trénoval na mondu,“ připomněl Svoboda povrch „své“ haly pražského Olympu. „A tady to je palubovka.“
V hlavě si ale nastavil: Zvládl jsem to v Paříži, zvládl jsem to i letos při prvním startu v Düsseldorfu. A přes překážky pak doletěl k postupu.
„Nemám se na co vymlouvat, věřím, že v semifinále to bude ještě lepší, a uvidíme,“ naznačil Svoboda. „Mám strach už o něčem mluvit, protože jsem to schytal, že zase mluvím o medaili. Přitom jsem nic tak velkého neřekl, jen že náhoda se může stát, že přijedou favorité a pak třeba zakopnou.“
Před čtyřmi lety v Paříži slavil Svoboda zlato za 7,48, jenže následně si prošel temným obdobím, kdy málem přišel o nohu, do níž se dostala infekce.
„Běžel jsem naplno, ale vnitřně jakoby zadrženě,“ hodnotil atlet z Budišova. „Tím pádem věřím, že se dá ve fin... Vidíte, už jsem to málem řekl. Že se dá v semifinále běžet pod 7,60.“
