Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Švédská florbalová hvězda Jihde: Chtěl bych rozhovor s Jágrem

Niklas Jihde | foto: www.wfc2008.cz

18 2010
Mannheim (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Býval jedním z nejlepších florbalistů světa i tváří z reklamních billboardů. Teď Niklase Jihdeho den co den potkávám, jak po zápase stojí s mikrofonem v mixzóně nebo komentuje duely pro švédskou televizi. A říká: "Když stojíte dva metry od švédské střídačky nebo jste naživo v televizi, není to práce, ale splněný sen."

Když za ním přijdete s prosbou o rozhovor, zeptá se: "Odkud jste?" A pak se rozzáří: "Z Prahy? Tam mě měli vždycky za superhrdinu. Miluji to město."

Právě tady vyhrál 33letý Švéd svůj první z pěti titulů mistra světa, tady mu aplaudovala vyprodaná aréna, když zářil na turnaji Czech Open v dresu Pixba.

Jak se z nejlepšího florbalisty světa stane televizní komentátor?
Tak, že komentuje závody chrtů.

Prosím?
Mě komentování vždycky děsně bavilo, už v šestnácti jsem dělal v jednom regionálním rádiu. Pak jsem ale hrál florbal a neměl čas se pořádně vzdělávat a učit. Jenže když jsem s kamarády vyrazil na tenis nebo fotbálek, nezavřela se mi pusa, pořád jsem komentoval dění. A pak to přišlo. Hrál jsem ve Švýcarsku a z AIK Stockholm přišla nabídka k přestupu i k práci v sázkové kanceláři, kde jsem komentoval právě závody chrtů. Pak už jsem postupoval výš a výš.

Pomohla vám známá tvář?
Samozřejmě. Ale taky jsem slyšel: Proč florbalista komentuje hokej? Musel jsem dokázat, že hokeji rozumím, že umím dělat novinařinu. Musel jsem tvrdě makat, abych se dostal na vrchol – jako při florbale.

Zajímalo bymě, zda i vy občas položíte dotaz, o němž jste si jako sportovec řekl: To je pitomost.
Kolikrát. Na hřišti si to řeknete, ale když stojíte za mikrofonem, jste pod stresem a nemáte čas si rozmyslet další otázku. Navíc asi sám víte, že někteří hráči zase nejsou úplní vypravěči pohádek. Ale mám výhodu, že jsem hrál taky vysoko a vím, jak se sportovci cítí.

S kým už jste mluvil?
Dělal jsem hodně atletických hvězd – Bubku, Powella, Gaye – nebo tenisty Nadala, Borga. A třeba i vašeho Patrika Eliáše či Rolinka. A teď bych rád Jágra, to je můj sen. Nepomůžete mi? U nás ve Švédsku je za velkého hrdinu.

S ním je to těžké. A jaké sporty vlastně komentujete?
Hokej. Za sezonu jsem dělal všech 75 zápasů druhé švédské ligy, strašné cestování.Manželka z toho není nadšená, ale já si to užívám. Dělám moderátora, který stojí mezi střídačkami, a při rozbruslení jsem přímo i s bruslemi na ledě. Měl bych i jednu historku z natáčení.

Niklas Jihde a švédská radost

Povídejte.
Jednou mi někdo dal do bruslí sladký koláč a já to zjistil půl minuty před živým vstupem. Nadával jsem, a jakmile jsem vjel na led, práskl jsem sebou na zem. Na noži brusle byla ještě průhledná izolepa.

Poznávají vás hráči?
Doma ano, ale v cizině samozřejmě ne, jen občas nějaký novinář. Florbal není hokej a já nejsem Jágr.

Hrajete ještě florbal? Před dvěma lety jste končil s reprezentací.
V této sezoně jsem se vrátil. Jeden klub z Linköpingu mi dal nabídku, která nešla odmítnout. Byly to velké peníze a nakonec jsme postoupili do nejvyšší soutěže, ale tu hrát nebudu. Musel bych hodně trénovat a to už se mi moc nechce. Přesto florbal miluji, je to skvělá zábava. Takže když se třeba zmíníte, dá mi nabídku nějaký klub z Česka.

Poptám se v pražském Tatranu, ale velké peníze neslibuji.
Díky, díky. To by manželka asi nerozdýchala.

Vy Prahu máte hodně rád, že?
Rád? Já ji miluji. Florbalově byla vždy mé město číslo jedna. V roce 1998 jsem tu vyhrál své první zlato, pak jsem sem jezdil s Pixbem a nevím proč, vždycky mě tam měli lidi za superhrdinu. Vlastně nás Češi měli víc rádi než Švédi. Florbal je u vás nesmírně populární, o čemž jsme se vždycky přesvědčili i na těch nočních party u řeky.

Jednou jste řekl, že Češi budou brzy florbalovými mistry světa. My však pořád čekáme.
Do deseti let to přijde. Jen musíte mít stabilnější výsledky, občas hrajete jako na houpačce.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze