"Kvůli zdraví jsem chtěl házenou nechat už loni, ale ještě jsem si to rozmyslel," přiznal odchovanec zuberské házené.
Ani zisk titulu vás nepřesvědčil?
Už to nešlo. Spoustu zápasů jsem odehrál i přes velkou bolest. V utkání jsem si ji nepřipouštěl, na druhý den jsem ale chodil do práce zlomený. Záda dala pokoj, ale ramena hodně trpěla. Okna, co taháme ve firmě do pater, váží desítky kilogramů. Když jsme dělali hotel v Luhačovicích, jedno mělo 120 kilo.
Co vás přesvědčilo, abyste pokračoval ve Zlíně?
Od titulu jsem se tři měsíce nedotkl balonu. Vypršela mi smlouva a nabídky jsem měl ze Zubří i Zlína. Zvažoval pro a proti. Chyběl mi kontakt s kolektivem, tak jsem se domluvil se Zlínem, kde budu méně vytížený.
Není to ale velký sešup od mistra do první ligy?
Házená je pro mě teď koníčkem. Něco si vydělám a po roce uvidím, co dál. Také chci stavět dům.
Jak přijali přestup v Zubří?
Hodně mě přemlouvali. Trenér nebyl šťastný, pár lidí jsem naštval. Většinou mě ale spoluhráči chápali. Do Zlína jezdím dvakrát týdně na tréninky. Mám teď mnohem více času. Nemusím si kvůli házené brát dovolenou.
Dokážete si ještě představit návrat do Zubří?
Šance je vždycky, ale přednost už bude mít vždycky zdraví. Kdyby v české házené fungoval profesionalismus, asi bych přemýšlel jinak.
Jak na vás působí zlínský klub?
Trénuji tady tři týdny. Kolektiv je skvělý. Jsou tady kluci, co se učili házenou v Zubří, takže herní styl je podobný. Výhodou je, že nás trénuje můj bývalý spoluhráč ze Zubří Andrej Titkov.
Má Zlín na to, aby postoupil?
Nemám srovnání s ostatními prvoligovými týmy. Výkony a výsledky z přípravy ale naznačují, že by se to mohlo povést.
I tady budete hlavně obranář?
Mám se o něco více zapojovat do útoku, za což jsem rád. Uvidím teď házenou i z opačné strany.
