Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Sundal sádru a touží po medaili ze Sydney

30 2000
P r a h a - Moderní pětibojař Libor Capalini je oficiálně druhý na světě. Platí tedy za favorita olympijského závodu, chtělo by se říci. Jenže ouha. Rodákovi z Kařezu na Rokycansku se naskýtá poslední možnost, jak se do Sydney vůbec probít. Za třináct dní se musí prosadit na mistrovství světa, kde loni získal stříbrnou medaili. Jinak může na Austrálii zapomenout. Beztak svízelnou situaci mu navíc ztěžuje jedna důležitá okolnost: ještě před měsícem nosil na pravé noze sádru. Až potom začal trénovat, pochopitelně zvolna, neboť po každé zátěži dlouho odeznívala únava ze svalů.
"Teď se raději soustředím na kvalitu, protože objem už stejně nedoženu. Je potřeba dostat do těla rychlost na pár dní, a to se dá zvládnout," věří Capalini.

Bolesti v noze pociťoval už v lednu. Přicházely, když sportoval, a záhadně mizely, když se převlékl a jel domů. Lékařům se dlouho nedařilo určit diagnózu, nepomohl rentgen ani rehabilitace. Až v březnu se pětibojař dozvěděl: máš únavovou zlomeninu holenní kosti. Že by minul olympiádu, si však nepřipustil. "Jen jsem byl rád, že se na to konečně přišlo," tvrdí sedmadvacetiletý závodník pražské Dukly.

Lehko mu ovšem nebylo. Nejistě počítal, kolik času mu zbývá pro přípravu na poslední kvalifikaci. A zatímco ostatní soupeři putovali po turnajích a zaplňovali volná místa pro Sydney, on v bytě vytrvale šlapal na rotopedu a plaval. Tuto vymoženost mu dopřála speciální plastická sádra, která díky vysoké vzdušnosti bleskově vysychala.

Pětibojařův trénink přesto strádal, protože zanedbal zbylé součásti svého "oboru", tedy střelbu, šerm, jízdu na koni a běh. Převedeno do slovníku Capaliniho - neví, ve které disciplíně je díra. "Střelba a šerm jsou nebezpečné v tom, že visí na psychice. Třeba v šermu stačí jeden zásah a prohrajete. Stane-li se vám to pětkrát, už začnou hrát nervy," vysvětluje.

Důkladnou přípravu vyžaduje také jezdecký parkúr, stesky na nešťastný los při výběru koně už se dávno nenosí. "Že je kůň loterie, tvrdí lidé, kteří se dostatečně netrénují," usmívá se loňský vicemistr světa. "Nejlepší rajťáci zajedou vždycky dobře." Na tři kilometry běhu a dvě stě metrů v bazénu si Capalini věří, do svých sedmnácti totiž závodně plaval. Pak ovšem zjistil, že se mezi špičku neprodere, a rozmýšlel se, kde by svoji přednost využil. Zkusil i triatlon, v němž cyklistickou část odjezdil lehkomyslně na favoritu, ale očekával od sebe víc. Proto se dal na moderní pětiboj.

"Pětiboj je zajímavější, víc na hlavu," vysvětluje Capalini. "Nesourodé disciplíny jedna druhou nepodrží." Teď se chystá na klíčový závod, přes který vede cesta na olympiádu.
Té se zúčastnil už před čtyřmi lety v Atlantě, ovšem pouze v roli náhradníka. Na světovém šampionátu v italském Pesaru udělá Capalini všechno pro to, aby ukořistil jednu z dvanácti posledních letenek do Sydney.

Ač povahou kliďas, ovládly jej drobné pochyby. Netuší, jestli vystačí se silami, ani co s ním provede tréninkový výpadek. Naposledy závodil loni v září. "Největší soupeř jsem já sám. Jakmile zvládnu sebe, ostatní mě nezajímají," tvrdí. "Ale tak dlouhou pauzu jsem nikdy neměl." Přesto stále sní o olympijské medaili, třeba i bronzové, kterou vybojoval jeho předchůdce Jan Bártů v Montrealu 1976. "Vždycky chci získat medaili. Kdybych končil kolem patnáctého místa, asi bych se na to vykašlal."
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze