Podobnou ránu utrpěla Strýcová v srpnu v Cincinnati, kde promarnila několik mečbolů a ztratila skvěle rozjetý mač s Američankou Lepchenkovou. Tahle porážka ji mrzí snad ještě víc.
V Národním centru Billie Jean Kingové už se hrálo jen na centrkurtu a na Grandstandu. Na ostatních dvorcích vládl noční klid. Devětadvacetiletá Strýcová mohla poprvé v New Yorku vykročit ze třetího kola. Ve třetí sadě se utrhla na 5:1. Jenže z následujících 31 výměn získala pouhých sedm bodů.
Vyčítáte si něco?
V závěru do toho začala chodit a míče jí padaly k lajnám. Neudělala skoro žádnou chybu. Já asi mohla začít hrát riskantněji. Nevím, prostě si to uhrála sama.
Když se jí nedařilo, nechala se ošetřovat. Vás nenapadlo zabrzdit její jízdu nějakou přestávkou?
Takhle se zápasy nevyhrávají. Nevím, co jí zrovna bylo, asi měla něco s kolenem. Volat si fyzioterapeuta, abych soupeřku vyvedla z koncentrace, mi přijde šílené.
Nedávno se vám nepovedlo dorazit Lepchenkovou. Jste teď v koncovkách nejistá?
Hm, tam jsem měla navíc ještě pět mečbolů. Samozřejmě, že to mám v hlavě, ale při zápase jsem o tom nepřemýšlela, protože to bylo všechno tak strašně rychlé. V podstatě mi každý druhý nebo třetí balon zabila. Nic víc jsem nemohla fakt dělat.
Při podání ruky jste se na Lisickou dívala dost nakvašeně. Naštvala vás něčím?
Po takové porážce jsem naštvaná jenom sama na sebe. Není to moje oblíbená hráčka, ale nebyla jsem na ni naprdnutá. Vítězství si zasloužila.
Jak je těžké se za stavu 5:1 nevidět v dalším kole?
Nepřemýšlela jsem, že dám ještě jeden game a vyhraju. Asi jsem pak na servisu měla trošku zariskovat. Jenže fungovalo mi podání na jistotu, a tak jsem to pak nechtěla měnit. Možná to byla chyba, ona se chytla. Pak jsem dělala, co jsem mohla. Jenže ona má páru.
Převládá ve vás vztek, zklamání, rozčarování?
Jsem smutná, protože být ve čtvrtém kole US Open by bylo fajn. A byla jsem hodně blízko. Jsem smutná... Jako dost.
V New Yorku se naopak dařilo Petře Kvitové, která tak zůstává jedinou českou zástupkyní v ženské dvouhře na US Open:
