Všechny věci jsme nechali na břehu," vzpomíná Hudec pro únorové vydání časopisu Ski Magazín.
Do Kanady to byla ještě dlouhá štreka. Rodina se na čas usadila v Německu. Tady začal Hudec hrát tenis a lyžovat. Rodiče každý víkend naložili auto a jeli se synem do Rakouska a zpět. Aby ne, maminka Vladislava jezdila na běžkách, táta Jan na sjezdovkách. Mladší bratr se věnuje freestylu. "Občas mě straší." Do Kanady Hudcovi zamířili v roce 1986.
"Moje první vzpomínka? Sledování závodů na olympiádě v Calgary. V tu chvíli jsem věděl, že se chci stát lyžařem." Později chodil do školy, kde jeho rodiče pracovali. "Je to takový lyžařský gympl. Taťka tam dělal trenéra a učil němčinu, mamka byla takovou maminkou pro nás všechny," popisoval pro Ski Magazín.
Až dosud byl pětadvacetiletý sjezdař v závodě Světového poháru nejlépe sedmý ve sjezdu před více než dvěma lety. Stejné místo bral i na mistrovství světa 2003 v super G.
Pak musel na tři operace s kolenem.
Ach, ty vazy. Kloub musí pořádně rozcvičovat, lékaři mu nedoporučují točivé disciplíny. Včerejší sjezd však zvládl královsky. "Moje lyže byly jako rakety. Tak rychlé, že jsem měl problém je kontrolovat." Do závodu přerušovaného mlhou vyjel jako druhý. A pak v cíli sledoval, jak jej dlouho nemůže nikdo předčit. Dokázal to jen Nor Svindal.
"Měl jsem štěstí. Tenhle rok jsem dostával startovní čísla v šesté sedmé desítce. Tentokrát jsem měl dvojku.
Díky bohu za ni," ulevil si Kanaďan, který na večeřích na šampionátu vysedává s českými sjezdaři.
Rodinu má v Calgary, s manželkou Crystal vychovávají téměř ročního syna. Za příbuznými do Česka dorazil naposled předloni.
"Miluju řízek a cokoliv sladkého a dám si samozřejmě rád i pivo. Ale do Česka se podívám, když nebude sezona. Pokaždé tu totiž po buchtách od babičky přiberu tak deset kilo."
Jan Hudec si se startovním číslem dvě dojel pro konečné druhé místo. |