„Nečekala jsem, že bych vyhrála. Katka má za sebou víc úspěchů. Ale bylo to těsné, popraly jsme se o to,“ těší plzeňskou střelkyni.
Olympijskou medaili uložila doma do vitríny mezi ostatní trofeje. „Je přesně uprostřed, každý den na mě kouká.“
O aténském závodě se jí zdávalo. „Kdybych si ho dala znovu, už bych si říkala, že se není vůbec čeho bát.“ Nemrzí ji občas, že skončila druhá o pouhých pět desetin bodu? „Ne. Jsem spíš ráda. Mám možnost stoupat. Navíc Bulharce Grozděvové jsem to hrozně přála, je to můj idol. Kdyby to bylo obráceně, říkala bych si, že něco není v pořádku. A stejně je moje vina, že jsem dala dvě osmičky.“
Olympiáda jí pozměnila život. Stala se známou, dává rozhovory. A občas jí úspěch usnadní život. „Třeba v bance jsem řekla své jméno a hned mě zavedli k ředitelce. Nebo jsem si šla koupit sluneční brýle a dostala jsem je grátis. Za tu medaili.“
Jen na oblíbenou diskotéku teď nemůže vyrazit tak často. A už vůbec ne doma v Aši. Jenže poznávají ji i v Plzni.
„Nechci být středem pozornosti. Myslela jsem si, že tam budu mít klid. Jenže přišli nějací kluci a ptali se, jak se jmenuju. Nechtěla jsem se prozradit,“ vypráví.
Jenže mladíci ji stejně poznali. „Kamarádi pak odešli. Bylo to hezké, ale chtěla bych mít své soukromí.“
Lenka Hyková s medailí. |