Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Prvně bez Katky. Střelec Emmons vyhlíží Rio, na pivo s hokejisty nechodí

Kateřina Emmons s manželem Matthewem Emmonsem, který má také tři olympijské medaile ze střelby malorážkou. | foto: Lucie Robinson

22 2016
Začíná myslet na svou čtvrtou olympiádu, start v Riu si zatím pojistil v jedné disciplíně. Tam se ale trojnásobný medailista z předchozích her Matt Emmons, světová špička v malorážce, bude muset obejít bez obvyklé podpory manželky Kateřiny - bývalá střelecká hvězda loni ukončila kariéru a vychovává tři děti. "Katka mě bude povzbuzovat na dálku," má jasno 34letý Američan s českým občanstvím.

V půl šesté v rekonstruovaném domě na sever od Plzně vstává a pomáhá se snídaní rodinky, v sedm odváží téměř sedmiletou Julii do školy a dvouapůlletého Martina do školky v Plzni.

Jeho choť Kateřina Emmons tak má čas na dvouměsíční Emmu, nejnovější přírůstek do rodiny. Sám potom míří na střelnici Dukly Plzeň, kam doráží v osm a kde trénuje sebe i své mladé svěřence, už rok tam zastává roli kouče či konzultanta.

„V půl čtvrté jedu zpátky, vyzvednu děti a vracíme se do domu, kde bydlíme měsíc, Katka je ráda,“ přibližuje, jak to u nich doma chodí.

Jak to máte s kvalifikací pro olympijské Rio de Janeiro?
Jistotu mám v malorážce 3x40 ran, ve které jsem podzimním vítězstvím ve finále Světového poháru v Mnichově nominaci vlastně jen potvrdil. Nevyšla mi libovolná malorážka vleže, tu vyhrál můj kamarád Michael McPhail. Amerika ale má dvě místa, tak se budu snažit na dubnové kvalifikaci ve Fort Benningu - myslím, že budu mít šanci. V téhle disciplíně jsem světová trojka, ve 3x40 dvojka.

Bude se vám chtít do Ria bez manželky?
Ano, v tom to bude jiné. Ale chtít se mi bude, každá olympiáda je úžasný zážitek se skvělou atmosférou, miluju to. A pokud jde o střelbu, těším se taky, třeba malorážka 3x40, to je taková královská disciplína. Každá poloha - vleže, vestoje, vkleče - je super, a když se to dělá dobře, tak je to paráda. Možná i proto, že za tím je moc tréninků a hodně práce.

Otázka zazněla proto, že v Aténách 2004 jste se sice ještě neznali, zato v Pekingu a v Londýně už jste získávali medaile jako manželé, kteří se vzájemně podporovali. Jak to bude teď?
Já nevím! Vlastně vím... Díky bohu máme skype, iPhone nebo facebook, takže budeme v denním kontaktu. Katka mě bude povzbuzovat na dálku.

Nemáte pocit, že by vám manželka čtvrtou olympiádu trochu záviděla?
Néééé, ani trochu. Kačka je ráda, že máme děti, že je s nimi. Myslím, že jí střelba nechybí. Chybí jí atmosféra velkých závodů, ale tréninky ne, v posledních letech měla problémy s kyčlí. Když se v dubnu 2009 narodila Julča, už to pro Kačku bylo trochu horší.

V Česku žijete už tři roky. Co pro vás bylo nejtěžší?
Na prostředí jsem byl relativně zvyklý, protože jsme sem z Ameriky jezdili často a třeba v roce 2009 jsme tady strávili šest měsíců v kuse. Když jsme se stěhovali, dělal jsem tady řidičák - to už jsem se domluvil česky, ale když řešíte odborné názvy, jednáte s úřady a podobně, tak jsem těžko zvykal. V Americe jsem vystudoval ekonomii, jenže česká odborná slova ještě dnes kolikrát nechápu. Za velký problém to ale nepovažuju.

Takže vám tady nic nechybí?
Chybí mi rodina a kámoši, v Americe jich mám spoustu. Ale třikrát až pětkrát ročně jsem tam na závodech, takže to není tak špatný, navíc máme skype a podobně. Jenže - nejsem tam. Není to ale tak, že bych si stýskal.

Ve zdokonalování češtiny vám určitě pomáhá role trenéra na střelnici Dukly Plzeň, kterou zastáváte už rok...
Jo, i když to není místo trenéra, jsem jakýsi asistent. Nebo konzultant? To je to slovo. Mám tam kluky, kteří mluví dobře anglicky, ale bavíme se česky, to je dobrý. Jsou to Adam Cipro, David Hrčkulák a Aleš Entrichel, kteří jsou na hraně reprezentace, a taky Nikola Mazurová, česká jednička ve vzduchovce. Ta sahá po účasti na olympiádě v Riu, chybí jí už jen maličko.

Není pro vás náročné zvládat roli konzultanta a zároveň závodníka, který se chystá na svou čtvrtou olympiádu a chce opět získat medaili?
Možná jo, ale jen časově. A zapomněl jste, že máme tři děti! (směje se) Ale je pravda, že hodně trénuju, takže volného času moc nemám. Dělám ale, co mě baví, nestěžuju si.

Dříve jste chodil na hokej. Trvá to ještě?
Nebyl jsem asi rok a půl. Nestíhám! (smích)

Zaregistroval jste, že v Plzni působí Američané Ryan Hollweg a Nick Johnson?
Jasně, Johnson je navíc kámošův bratranec. Když jsem přišel na hokej, tak jsem mu fandil, ale Hollwega jsem ještě neviděl.

Taky se říká, že v Plzni se „má“ zajít na pivo...
Jo, to je značka, že jo. Naposledy jsem byl asi před rokem se švagrem.

Třeba najdete čas po olympiádě?
Možná ještě dřív!. Na začátku května tady bude Velká cena osvobození, přijedou střelci ze Švédska a řady dalších zemí, možná i z Ameriky. Na střelnici určitě budu, i když ještě nevím, jestli budu závodit, takže bychom mohli zajít do města na pivo. A kdyby se povedlo pozvat i ty hokejisty... To by šlo, ne?







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze