Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Střelce láká titul i ligová koruna

20 2000
Č e s k é B u d ě j o v i c e -
Vysoký fotbalista s červenou bundou přehozenou přes ramena kráčel k šatně. Vratislav Lokvenc se tvářil jakoby nic. Přitom před chvílí skončil jeho životní zápas. Sparťanský útočník nastřílel čtyři góly. Tak ojedinělý čin dokázali v samostatné české lize pouze dva hráči před ním, Obajdin a Vágner. Lokvenc to stihl během osmadvaceti minut. Jeho trefy porazily Budějovice 4:1.

Pamatujete si, jak padly všechny čtyři branky? Nesplývají vám?

Určitě ne. Kdybych dal třeba deset gólů, pamatoval bych si všechny.

Za šestnáct minut jste nastřílel hattrick. Jak vám v tu chvíli bylo?

Výborně, věděl jsem, že z náročného zápasu povezeme tři body. Hned jsem si uvědomil, že je to můj první hattrick v lize.

Pak se chystalo vaše střídání. Věděl jste to?

Věděl, u lajny stál Horst Siegl. Jsem rád, že mě tam trenér Hašek ještě pár minut nechal. Trefil jsem se počtvrté. To se mi naposledy povedlo někdy v žáčcích.

Víte, že totéž dokázal i jeden váš spoluhráč?

Jasně. Pepa Obajdin, ještě když hrál za Liberec. Sám rozstřílel Benešov. Za to jsem ho obdivoval. Mám velkou radost, že už není v mužstvu sám.

Najednou jste s patnácti trefami nejlepším kanonýrem ligy. Láká vás koruna pro krále střelců?

Raději bych titul. No, vlastně nejradši bych chtěl obojí.

Všiml jste si, jak na vaše góly reaguje obránce Pejša? Právě on vás celý zápas strážil.

Nic neříkal. Jen pořád kroutil hlavou.

Po čtvrtém gólu jste něco gestikuloval na diváky. Proč?

Pořád na mě pořvávali. Chtěl jsem jim naznačit, ať se z gólů taky trochu radují.

Jaké jste měl pocity gól po gólu?

První byl důležitý pro vítězství, dorážka Sionkova centru znamenala vyrovnání na jedna jedna. Druhý - hezký, hlavičkoval jsem přes celou branku. Třetí byl pojistka naší výhry. Navíc asi nejhezčí, přihrával mi z výkopu brankář Blažek. A čtvrtý? To už domácí nestíhali.

Ve třech zápasech během sedmi dnů jste nastřílel sedm gólů: dva Příbrami, jeden v Lize mistrů proti Portu, čtyři v Budějovicích. Asi se cítíte skvěle?

Ještě nikdy jsem nebyl v takové pohodě. Ale věděl jsem, že to někdy přijde.

Sparta nakonec Budějovice převálcovala. Ale čím to, že jste v první půli vůbec nevystřelili na branku?

Nejspíš na nás spadla únava. Až po přestávce to bylo ono. V šatně jsme si řekli - byla by ostuda nechat tady tři body. Pak pomohl první gól a Káníkovo vyloučení. Brzdila nás hlavně psychická únava. Hrajeme každé tři dny a pořád musíme a musíme. To je těžký blok.

Jak bylo těžké vrátit se z portugalského tepla do zimy?

Hrozně. Z Porta jsme přiletěli ve čtvrtek, člověk se vyspal doma a pak hned zase na soustředění. V sobotu zápas v Budějovicích. V úterý s Barcelonou. To zase musíme vyhrát. Žijeme ve sprintu.

Kdyby Sparta nebyla tak úspěšná, projevila by se únava víc?

Určitě. Když se vyhrává, je to fajn. Lepší je pořád hrát než týden čekat na zápas. Navíc míň trénujeme, to se mi líbí.

Autor:


Témata: Liga mistrů




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze