Chybějící vteřiny se trenér rozhodl nalézt v rychlejší manipulaci se zbraní před zahájením střelby.
Biatlonisté ji pilovali jako vojáci na cvičišti. „Sundat flintu, kleknout, vyměnit zásobníky, lehnout, zaujmout polohu - a tak pořád dokola, před každým střeleckým tréninkem,“ líčí Veronika Vítková. „Účelem bylo vyvarovat se v manipulaci přehmatů, aniž bychom se zasekli.“
Zpočátku se trápili, při kvapnější přípravě na střelbu rázem kupili chyby a míjeli terče, především prvními ranami. „Ale všechno je to o drilu,“ soudí Eva Puskarčíková.
Po dvou měsících práce se výsledky dostavily. „Najednou jsem první ránu vstoje vystřelila třeba v osmé vteřině a vleže ve třinácté, zatímco dřív jsem začínala o pět vteřin později,“ říká Vítková.
Stejně tak Ondřej Moravec nadšeně sděluje: „Abych zkoušel vleže vystřelit už v desáté vteřině, to pro mě dřív bylo docela sci-fi.“
Drtivá většina reprezentantů v tréninku položky zrychlila, někdo o dvě, někdo dokonce až o šest vteřin, aniž by ubrali na přesnosti. Vlastně až na jednu výjimku: Gabrielu Koukalovou.
Obhájkyně velkého glóbu posléze usoudila: Tyhle novoty pro mě nejsou, nejde to. Radši se vrátím ke své staré pomalejší, ale jisté střelbě.
„I každá položka za jedna dokázala Gábinu rozhodit,“ říká kouč žen Zdeněk Vítek. „Zvlášť s její ležkou zatím časově nehneme. Nutit ji ke zrychlení nemůžeme.“
Koukalová řešila v létě zdravotní problémy, které jí ubíraly čas na trénink. Možná také proto rychlejší manipulaci tolik nepřivykla. „Gábina není riskér,“ tvrdí Rybář. „Když se pak na tréninku vrátila k pomalejší střelbě, trefovala se zase čistě jako předtím. To ji psychicky uspokojilo.“
Ostatní nyní otestují, zda zrychlenou manipulaci z tréninku přenesou do závodů. Protože při nich sehraje mnohem větší roli hlava.
„Ta je tak trochu mrcha. Když o něco jde, blokne se,“ říká Michal Šlesingr. „Doufám, že i v tomhle směru bude zlepšení znát.“
