Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Unikát svého druhu: Štrbíková má pět polských a pět českých titulů

Renata Štrbíková v dresu mistrovského Hodonína. | foto: František Zálewský

17 2016
Pět českých klubů, pět titulů. Tak vypadá ojedinělá bilance stolní tenistky Renáty Štrbíkové v mistrovství republiky družstev žen. Šestatřicetiletá reprezentantka se může skutečně pyšnit pěti mistrovskými tituly, přičemž každý vyhrála s jiným klubem. A to není zdaleka všechno. Stejný počet titulů v minulosti získala v Polsku, kde několik let působila v týmu KTS Zamek Tarnobrzeg.

„To už jsem hrála v tolika klubech?“ naoko se Štrbíková podivila v závěru minulého týdne po závěrečném utkání finálové série v Břeclavi. Tam získala poslední zlato v dresu Hodonína, kam přišla loni v létě z úspěšného angažmá v Polsku

„Ale tenhle titul je nejčerstvější a tudíž i výjimečný, protože v Hodoníně je skvělé zázemí a prima atmosféra, v klubu všichni stolní tenis hrají, milují a podle toho to taky vypadá,“ dodala zkušená hráčka. Může se pyšnit i titulem mistryně Evropy ve smíšené čtyřhře, který získala s Antonínem Gavlasem v roce 2013, a má podíl i na bronzu českého družstva z loňských Evropských her v Baku.

V české extralize se poprvé radovala z titulu před osmnácti lety v dresu mateřského Havířova. Potom přišly na řadu Horní Suchá, Frýdlant nad Ostravicí, Břeclav a nyní Hodonín. „Ani jsem si neuvědomovala, jak to utíká... Ale v podstatě platí, že kde jsem hrála, tam byl titul. To je hezké ne?“ smála se populární „Bleška“.

Triumfem v extralize však pro hodonínské stolní tenistky sezona nekončí. „Ještě hrajeme finále Superligy, kterou bychom chtěly vyhrát taky. Bude to těžké, protože maďarský Szekszard má dvě výborné Číňanky. Szekszard jsme ve skupině dvakrát porazily a tudíž nás teď označují za favoritky finálového dvojzápasu, ale to je jen na papíře. Vítězství by ovšem bylo úžasným zakončením sezony,“ dodala Štrbíková.

Extraliga před Pohárem ETTU

Ve vydařené sezoně ji však přece jen jedna věc zklamala. „Mrzí mě vyřazení v Poháru ETTU s Postásem Budapešť. Chybělo málo, jeden míček a mohly jsme postoupit do semifinále, což by byl pěkný úspěch. V Hodoníně ale lidi paradoxně chodí víc na extraligu, nejvíc na rivalky z Břeclavi, zápasy mají prima kulisu. Každopádně nelituji, že jsem do Hodonína přestoupila.“

Na letenku do olympijského Ria ale nedosáhla. „Nakonec, a to jsem netušila, to nevyšlo jen o kousek. Údajně bych se na hry žebříčkově dostala, ale tím, že za každou zemi mohou hrát jen dvě stolní tenistky a já jsem u nás třetí za Vacenovskou a Matelovou, mám smůlu. A tak si na olympiádě zahrají hráčky, které jsou na žebříčku až za mnou, třeba Slovenka Eva Ódorová a další,“ přiblížila, ale hned doplnila, že kvůli tomu ronit slzy nebude.

„Upřímně řečeno, nějak extra mi to nevadí. Na olympiádě jsem už startovala, bylo to v roce 2004 v Aténách, a že to tentokrát nevyšlo... Svět se kvůli tomu nezboří,“ pokrčila rameny sedminásobná mistryně republiky ve dvouhře.

O to víc se těší na dovolenou. „Po finále Superligy si dám minimálně měsíc pauzu, už se těším, jak si volno užiju. Navštívím mamku v Anglii, taky se chci dát zdravotně do pořádku - rameno, zápěstí a podobně. Přece jen už jsem ve věku, kdy na doléčení všech neduhů potřebuju víc času, dobíjení baterek už je jiné než ve dvaceti,“ pokývala hlavou.

Autoři:
Témata: stolní tenis




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze