"Mícha je bohužel škráblá a následky jsou evidentní. Žádná pecka to není," popisuje Adrian Rymel svůj současný stav.
Pořád rehabilitujete?
Snažím se pořád, ale je to docela složité. Před půlrokem se nám narodilo dítě, takže jsem spíš takový člověk domácí, který se stará o dítě a snaží se nějak vyjít s prachama. Je to trošku boj.
Adrian Rymel
Jaké pro vás byly začátky bez závodění?
Já jsem vůbec neměl čas přemýšlet o čemkoliv jiném než o rehabilitacích a o tom, co vše jsem podstoupil.Bylo to náročné jak psychicky, tak fyzicky, veškerá koncentrace na to byla stoprocentní. Neviděl jsem nikoho a nic cizího, nic mě nezajímalo, jen čistě zaměření na to, dát se co nejvíc dohromady. A docela se to povedlo.
Nechybí vám adrenalin ze závodění?
Úplně jsem v pr... Adrenalin, to je průser jak mraky. Zkouším sednout na kolo a dávám si sjezdy, které jsem si dával, když jsem byl zdravý, jenže do kopečka mi to nejede... Ale v rámci možností si to užívám. Ovšem závodění mi asi bude chybět do konce života. Je to šílená droga. Ono se to nezdá, ale je to těžké. Nečekal jsem to. Nedokážu si představit, že bych skončil jen tak, že bych si řekl ‚přestanu‘ a skončil bych. To by asi nešlo. Takže to muselo skončit takovým průšvihem.
Byl jste podívat na závodech?
Docela na ně jezdím, snažím se klukům shánět závody, když to jde, vyřizuju. Nesedím doma na zadku.
V kontaktu se závodníky jste pořád i díky tomu, že jim šijete kombinézy, že?
To ano, a vypadá to, že by se to mohlo chytit. Od příští sezony je nové pravidlo, že musí být licenčně chráněný materiál – kůže nebo závodní kevlar, což mi neuvěřitelně hraje do noty. Už teď sháním švadleny, protože všichni budou potřebovat jednu minimálně, ne-li dvě. Má dokonce platit pravidlo, že když se kombinéza roztrhá při jedné jízdě, tak už se nesmí používat. Těším se, snad z toho budou nějaké prachy. Třeba se vrátí investice, které jsem do toho nasázel.
Dají se při šití kombinéz využít zkušenosti jezdce?
Určitě. Já koupil firmu, co to u nás vyráběla. Majitel za to moc nechtěl a já věděl, co bylo špatně. Na to jsem se zaměřil a po komunikaci s lidmi, kterým jsem šil, jsme došli k docela schopné kombinéze. Ale ještě to chce rok hledání a potom to bude bezva.
Komu dodáváte?
Teď čekám na kontrakt s týmem z Glasgow. Jejich šéfík byl v Praze, byl se i podívat za mnou. Teď čekám, co kluci na to. Nebyly tam moc prachy, tak se uvidí, jestli to odklepnou. Budu rád, když jo.
Zákazníky sháníte jen v plochodrážním světě, nebo i jinde?
Já zatím moc nesháním. Nejsem nějak viditelný, když jedu po závodech, ale když někdo má moji kombinézu, rozkřikne se to. Už se přihlásil nějaký Slovinec, Maďarům dělám kombinézy. Snažím se to rozhýbat, ale bude to trvat. Příští rok to bude fajn, protože všichni budou muset. Do té doby musím rozhodit sítě.
Co děláte teď v zimě?
Už teď nestíhám. Všichni volají, každý si vymýšlí extra barvu, takže já pořád objednávám materiál.
V prvním rozhovoru po úraze jste řekl, že byste rád vrátil plochodrážní extraligu do Kopřivnice. Pořád to platí?
Letos bych tomu chtěl věnovat více času. Chtěl bych do Kopřivnice natáhnout aspoň jeden závod. Chci tam nalákat mladé kluky.
Na Větřkovické přehradě se co nevidět pojede ledová plochá dráha. Přijdete se podívat?
Asi nebudu mít čas, musím pracovat. Jak tak počítám, od ledna do dubna musím vydělat. Nedá se svítit.
