Maier je svým loudáním při prohlídkách známý, pořadatele tím určitě štve a tentokrát „recidivistu“ prostě a jednoduše osolili. Měli na to právo? Nesporně ano, prohlídka má končit hodinu před startem, pravidla jsou dána a neznalost či opomenutí zákonů neomlouvá. Udělali by to i jinému? Každému asi ne, ale hvězda je sledovaná, na ráně a musí si příslušně dávat pozor.
Takový trest za 12 vteřin (minuta se prý velkoryse toleruje) vypadá jako neodpovídající a vysoce nesportovní akt. Maierovi to řekli až na startu před závodem, on se rozzuřený rozjel do cíle a vysloužil si navíc i oznámení na policii kvůli ohrožení rozhodčích a techniků na trati. Emoce jen bublaly: „Celý Svěťák se stává loutkovým divadýlkem. Už mě už nezajímá. Chci už vyhrávat jen tam, kde nastoupím. Budu jezdit jen pro sebe, v tomhle cirkusu si nelze klást cíle!“
Za takovými diskvalifikacemi ale většinou nestojí soupeři nebo trenéři, nýbrž tlaky sponzorů. Maier si prostě nedal pozor a přihrál konkurenci legální možnost zasáhnout ve svůj prospěch. Jinými slovy, jde o šikovné využití dikce předpisu, využívání práva ve svůj prospěch. Sponzor za své peníze očekává výkon a stoprocentní využití všeho, co dopomůže jeho sportovci k úspěchu. Ošklivé? Snad, jenže profesionální a navíc legální. Všichni v lyžařském cirkusu jsou dobře placení profesionálové a musejí počítat se vším. Tedy i s Krecekovou „šuplérou“, jíž měří boty a lyže. Podobně se kdysi bojovalo o propustnost kombinéz nebo o povolený rozměr sponzorských log. Pokud by existoval zastrčený předpis upravující délku závodnických vousů, musí každý počítat s tím, že jej ve vhodnou chvíli někdo vytáhne. To je zkrátka realita tam, kde se bojuje o velké peníze a o mizivé setinky.
Přesně to se stalo před třemi lety, kdy právě zde Maiera diskvalifikovali kvůli předčasnému odepnutí lyže v cíli. Ani za tím nebylo nic jiného než uplatnění paragrafů. „Nikdo ze závodníků o tuhle diskvalifikaci nestál, ale pod sponzorským tlakem nebylo možné tuto situaci nevyužít,“ okomentoval to na přímý dotaz před rokem jeden z předních švýcarských činovníků Philippe Chevalier.
Nelze samozřejmě vyloučit a lze s tím dokonce počítat, že Maier někoho štval i osobně. Hermann rozhodně není typem příjemného milého chlapíka, jehož by všichni měli rádi. Jeho tvrdá herminátorská slupka je ovšem součástí dobře vykalkulovaného image a rovněž sebeobranou před dotěrným okolím. „Ve sportu je třeba určitá ´chladná stránka´, abych si všechno nebral a mohl se soustředit jen na sport. V ostatním životě je člověk mnohem citlivější,“ řekl před zahájením sezony Eurosportu. Je arogantní nebo jen maximálně koncentrovaný na sebe a svůj výkon? Nevyžaduje úspěch určitou míru sebestředného sobectví?
Osobní charisma ale není to podstatné.
¨
Tato kauza by mohla být i otestováním toho, co si lyžařská federace FIS může dovolit. Je skutečnou vládkyní nad závodníky, nebo by bez nich a výrobců materiálu byla ničím? Obě strany se potřebují. Sledovaný a zavedený Pohár by nebyl bez FIS, ale ani bez nejlepších závodníků. Pnutí mezi IRT (sdružení výrobců) a federací je prastaré, každý chce co největší podíl na moci a ze zisku. Možná se tedy ukáže, jak velké svaly vlastně kdo má... A Herminátor? O Vánocích se doma uklidní a Pohár stejně vyhraje. Všichni se nakonec přece jenom potřebují...
