Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Štěstí. Bez něho na Dakaru nikam nedojedete

ZATÍM SE HO ŠTĚSTÍ DRŽÍ. I když to možná tady nevypadá, David Fretigne zatím patří mezi 10 nejrychlejších. | foto: AP

8 2010
Každý tým věnuje obrovské úsilí přípravě na tak těžký závod, jako je Dakar. Zdokonaluje techniku, zkouší vše možné, investuje do doprovodů. Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale přesto ho zbývá veliký kus, který je tak zvaně volný. Na něj se nikdy nepřipravíte, ani mu nemůžete podat pomocnou ruku.

Prostě ho máte, a potom se vezete na vítězné vlně, nebo ho v krizovém okamžiku chybí kousíček, a pak vás pošle ven ze závodu a celoroční úsilí pošle vniveč.

Jiří Vintr (32) je spolupracovníkem Loprais Tatra Teamu. Jako navigátor press caru řízeného Karlem Lopraisem se zúčastnil Dakaru 2007-2009, Středoevropské rallye 2008 a Hungarian Baja 2008. Jako akreditovaný novinář absolvoval evropskou část Dakaru 2004 a 2006. Tematice Dakaru se jako publicista věnuje přes deset let a podílel se jako spoluautor na třech knihách o dakarské rallye, toto téma zpracovává posledních pět let i pro odborný časopis Trucker.

I když se na Dakar a vše kolem díváme ryze materialistickýma očima, vidíme, že tento závod nemá logiku a nedá se pořádně předpovědět. Jednou je Dakar nespravedlivý, jindy létáte v nadoblačných výšinách a všechno vychází.

Vzpomínám si na to, když jsem byl na Dakaru v roce 2007. Aleš Loprais se tenkrát poprvé posadil za volant závodního kamionu. Vyšlo mu vše, na co sáhl, přestože jel jen ve dvoučlenné posádce. Pořád zrychloval a skončil třetí. Po hubených letech pro Tatru to byla senzace.

Aleš se však na Dakaru jen učil, v mnoha ohledech jezdil na další ročníky lépe připravený, stejně tak i auto se dostalo o několik úrovní výš, dnes jen jeho a de Rooyovo může rovnocenně soupeřit s Kamazy. Ale přesto mu jedna zatáčka ve druhé etapě byla o něco užší a když se auto zastavilo pár metrů od trati, čekal tam skalní výčnělek, na nějž se devítitunový kamion posadil shora pákou řízení.

Mohlo to být jen trošku jiné, a pak by jen vycouval, přehodil kolo a dál stíhal Kabirova. Přitom krizových situací zažijete za každý Dakar třeba stovku, ale 99 z nich, mnohdy daleko horších, prostě vyjdou.

Na Dakaru vidíte desítky takových příběhů. Dva jezdci, kde jeden není horší nebo lepší než druhý, ani jeden z nich není lépe nebo hůře připraven, ale přesto se jeden veze na vlně štěstěny, po níž dojede strašně vysoko a druhý skončí třeba na prasknutí banální součástky za desetikorunu, byť není nejmenší racionální důvod, proč právě ona by musela zklamat.

Havarovaná Tatra Tomáše Tomečka, Dakar 2010

Tatra Tomáše Tomečka v pozici, v které ji už ani štěstí nepomůže.

Tatra Aleše Lopraise v kempu u města Soto.

Tatra Aleše Lopraise v kempu u města Soto po odstoupení ze soutěže..

A přitom to slovo zní jako výmluva v případě, že chybí, a falešná skromnost v případě, že štěstí podá samo ruku. Pokud jsme materialisté, nevěříme v něj.

Ale přijďte na Dakar. Uvidíte, jak mocně úřaduje. I přesto, že jsou lidé zodpovědní,vybírají nejlepší materiály i nejlepší konstruktérské nápady. Také jsem v tomhle materialista, ale bez štěstí na Dakaru nikam nedojdete, tím méně na bednu. Třeba jazýčkem vah mezi úspěchem a neúspěchem hýbe právě ono.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze