Prostě ho máte, a potom se vezete na vítězné vlně, nebo ho v krizovém okamžiku chybí kousíček, a pak vás pošle ven ze závodu a celoroční úsilí pošle vniveč.
|
Jiří Vintr (32) je spolupracovníkem Loprais Tatra Teamu. Jako navigátor press caru řízeného Karlem Lopraisem se zúčastnil Dakaru 2007-2009, Středoevropské rallye 2008 a Hungarian Baja 2008. Jako akreditovaný novinář absolvoval evropskou část Dakaru 2004 a 2006. Tematice Dakaru se jako publicista věnuje přes deset let a podílel se jako spoluautor na třech knihách o dakarské rallye, toto téma zpracovává posledních pět let i pro odborný časopis Trucker. |
I když se na Dakar a vše kolem díváme ryze materialistickýma očima, vidíme, že tento závod nemá logiku a nedá se pořádně předpovědět. Jednou je Dakar nespravedlivý, jindy létáte v nadoblačných výšinách a všechno vychází.
Vzpomínám si na to, když jsem byl na Dakaru v roce 2007. Aleš Loprais se tenkrát poprvé posadil za volant závodního kamionu. Vyšlo mu vše, na co sáhl, přestože jel jen ve dvoučlenné posádce. Pořád zrychloval a skončil třetí. Po hubených letech pro Tatru to byla senzace.
Aleš se však na Dakaru jen učil, v mnoha ohledech jezdil na další ročníky lépe připravený, stejně tak i auto se dostalo o několik úrovní výš, dnes jen jeho a de Rooyovo může rovnocenně soupeřit s Kamazy. Ale přesto mu jedna zatáčka ve druhé etapě byla o něco užší a když se auto zastavilo pár metrů od trati, čekal tam skalní výčnělek, na nějž se devítitunový kamion posadil shora pákou řízení.
Mohlo to být jen trošku jiné, a pak by jen vycouval, přehodil kolo a dál stíhal Kabirova. Přitom krizových situací zažijete za každý Dakar třeba stovku, ale 99 z nich, mnohdy daleko horších, prostě vyjdou.
Na Dakaru vidíte desítky takových příběhů. Dva jezdci, kde jeden není horší nebo lepší než druhý, ani jeden z nich není lépe nebo hůře připraven, ale přesto se jeden veze na vlně štěstěny, po níž dojede strašně vysoko a druhý skončí třeba na prasknutí banální součástky za desetikorunu, byť není nejmenší racionální důvod, proč právě ona by musela zklamat.
Tatra Tomáše Tomečka v pozici, v které ji už ani štěstí nepomůže.
Tatra Aleše Lopraise v kempu u města Soto po odstoupení ze soutěže..
A přitom to slovo zní jako výmluva v případě, že chybí, a falešná skromnost v případě, že štěstí podá samo ruku. Pokud jsme materialisté, nevěříme v něj.
Ale přijďte na Dakar. Uvidíte, jak mocně úřaduje. I přesto, že jsou lidé zodpovědní,vybírají nejlepší materiály i nejlepší konstruktérské nápady. Také jsem v tomhle materialista, ale bez štěstí na Dakaru nikam nedojdete, tím méně na bednu. Třeba jazýčkem vah mezi úspěchem a neúspěchem hýbe právě ono.
