„Andrej měl zájem. Rád jsem si sednul a promluvil. Ale na 99 procent jsem byl rozhodnutý, že zůstanu v Praze, hlavně kvůli práci,“ vysvětluje akademický mistr světa z Brazílie 2012.
K házené se ale přece jen vrátil, s Chodovem hraje druhou nejvyšší soutěž, přestože tři roky neměl míč v ruce. „Házenou miluji. Chyběla mi hra, lidi, kteří se kolem pohybují. Chtěl jsem také zjistit, jestli to dokážu,“ povídá 28letá střední spojka.
Dokázal. Byť na nižší úrovni, pořád patří k nejlepším jako v dobách své největší slávy v Zubří a na Dukle, s kterou se stal českým šampionem.
Svoji házenkářskou kariéru restartoval v únoru a okamžitě se stal oporou pražského mužstva. Soupeři na něho nezřídka nasazují osobní obranu.
„Stojí za tím moje velké tréninkové úsilí. Nikdy jsem to neměl úplně zadarmo,“ podotýká Krupa. První ligu neshazuje: „Není to extraliga, ale svoji úroveň má.“
S házenou sekl v létě 2013 po třetím místě s Duklou ve věku pouhých 25 let, kdy mají mnozí hráči svůj vrchol teprve před sebou. Důvody byly dva.
„Tělo bylo fyzicky zhuntované. Měl jsem operovanou přetrženou achilovku,“ vypíchl Krupa nejhorší zranění. „A dodělal jsem vysokou školu, chtěl jsem zkusit něco nového, tak jsem se vydal na zahraniční štaci.“
V kanadském Calgary vedl bowlingové centrum. „Bylo to na odlehčení, aby se to dalo kombinovat s poznáváním země,“ říká Krupa, který pak odjel na opačnou stranu zeměkoule na Nový Zéland, kde pracoval na vinohradech.
Po třech letech v cizině ho to ale táhlo zpátky. „Hodně Čechů tam chce zůstat. Nejsou spokojení, jak to tady funguje. Nebo nemají tak silné vazby na domov jako já. Strašně jsem se těšil za rodinou a kamarády.“
Házená je už pro něho jenom koníčkem. Přednost dostalo civilní zaměstnání v konzultační společnosti. „Staráme se o restrukturalizace, nákupy a prodeje firem. Jsem na juniorské pozici a zatím zjišťuji, jak to funguje.“
